Rubriky
- Uke-banjo
- Banjo obecně
- Banjo akce
- Škola na ukulele banjo
- George Formby
- Heligonka
- Podcast
- Videocast
- Akordy na uke-banjo
- Uke-banjo Fórum
- Banjo odkazy
Archiv
- prosinec 2008
- říjen 2008
- září 2008
- květen 2008
- duben 2008
- březen 2008
- únor 2008
- leden 2008
- prosinec 2007
- listopad 2007
- říjen 2007
- září 2007
- srpen 2007
- červenec 2007
- červen 2007
- květen 2007
- duben 2007
- březen 2007
- únor 2007
Odkazy
- Čapek Instruments
Výrobce uke-banjo - Kapitán Kid
Trampský písničkář a spisovatel - Country Home
Old-time music - Countryon
Vše, co potřebujete k muzice - Hillbilly Music
Hillbilly & Czech Music Festival - Rakovnickej Potok
Old Time Music - Melody Makers
Swing meziválečných let - Country Folk zpěvník
Online zpěvník pro PDA - Harmonika a banjo
Co je to a jak se hraje clawhammer. - Ondřej Šárek
Skladatel a ukulelista - Písně Ivana Mládka
Banjolele má 90 let
Od doby, kdy se nám narodila malá Žběta, druhá dcera, a od doby, kdy jsem se začal učit na heligonku, tento web jen skomírá. Je mi to líto, ale nedokážu se donutit k jakékoliv aktivitě. Proto velmi děkuji Kikimu za článek, který mi poslal a který teď právě čtete:
V tomto roce slaví banjolele své 90. narozeniny. Tak jako v případě ukulele, můžeme též u banjolele uvést přesný rok jeho zrození. Nástroj vynalezl roku 1918 havajan Alvin D. Keech. Tak alespoň praví úřední zápis. Alvin D. Keech a jeho bratr Kelvin – bohužel, nezachovaly se žádné fotografie těchto dvou mužů – učili filmové hvězdy z Los Angeles (a také prince z Walesu) hře na ukulele.
Stále přicházely kritiky na to, že ukulele je, specielně pro americké varietní divadlo, příliš tiché, ačkoliv při svých malých rozměrech je to hudební nástroj s velkou schopností se prosadit. Keech myslel, že přišel na řešení, totiž že prostě "zkřížil" banjo a ukulele. Pojmenoval svůj nový nástroj "banjulele" a nechal si ho roku 1918 chytře patentovat pod číslem 219720.
Záhy došlo k prudkému nárůstu zájmu o tento nástroj a asi kolem roku 1920 se hodně výrobců hudebních nástrojů přidalo k úspěšnému boomu a začali vyrábět své vlastní nástroje, pod pozměněným názvem.Vzhledem k tomu, že název byl patentován, nazývali své výrobky "banjo ukulele", banjo ukulele "nebo" banjolele". Mezi nejvýznamnější stavitele nástrojů v té době patřili Gibson, Ludwig, Bacon & Day a Abbott. Alvin D. Keech stavěl sám banjulele. Jak již bylo řečeno – tak praví úřední zápis.
Existuje ale důkaz o tom, že vynález banjole byl starší. Možná to nebyl ani Alvin D. Keech, ale to není prokázáno. V každém případě již roku 1914 se objevila 38 – stránková kniha N. B. Baileyho s názvem „A Practical Method for Self Instruction of the Ukulele and Banjo Ukulele“, vydaná od Sherman Play & Co. v San Franciscu v Kalifornii. Knížku můžete vidět na adrese http://www.theuke.com/content.php?article.14.0 (nebo též http://www.ezfolk.com/library/ukulele/bailey-ukulele-method/ – pozn. překl.). A jiný zdroj (http://uncyclopedia.org/wiki/George_Formby) tvrdí, že roku1913 má již Keech své banjolele hotové, ale teprve roku 1918 bylo patentováno. Ať už byl jeho otcem nebo matkou kdokoli, tento nástroj byl ve dvacátých a třicátých letech v anglicky mluvících zemích nesmírně populární. Mezi tehdejší hvězdy, které se zasloužily o ohromnou popularitu banjolele patří Roy Smeck, Arthur Godfrey, Billy Scott a Tessie O‘Shea.
Jistě největším popularizátorem byl George Formby (1904 – 61), narozený v Lancashire v Anglii.Vytvořil si vlastní styl hry. Hrál na banjolele ve 21 filmech, nahrál více než 230 písní a byl nadšeným bavičem vojáků spojeneckých vojsk.
Zdroj článku: NEWSLETTER NR. 8 2008, 1. Deutscher Ukulelenclub
Přeloženo s laskavým svolením autora.
Hudba jinak
Hrát na nějaký hudební nástroj pro mne odjakživa znamenalo přebírat se ve strunách. Kytara, uke-banjo a ukulele. Dovedu si představit, že bych se tak nějak dokázal naučit i na housle, cizí by mi nebyla basa nebo třeba harfa. Zkrátka co má struny, to je mi pochopitelné. Kdysi dávno se mi do ruky dostala trubka a pozoun. Naivně jsem si myslel, že zahraju aspoň večerku. Nakonec jsem byl rád, že jsem vyloudil jeden jediný tón, který navíc zněl, jakoby prděl slon. No uznejte, jak se dá hrát na nástroj, který má jen tři knoflíky!
Koukám, že mám za sebou první odstavec a ještě jsem se nedostal k věci. Hudba jinak. Od té doby, co mi na skříni stojí heligonka začínám chápat, že se dá zahrát i na nástroj bez strun. No vážně, heligonku jsem rozebral a důkladně prohlédl – nemá ani jednu jedinou strunu! Jenom takové plíšky! Učím se na ní měsíc a za tu dobu už dokážu bez chyby zahrát:
- Skákal pes
- Maličká su
- Široký, hluboký
- Andulko šafářova
- Ještě já se podívám
- Na Žižkově
- Ach, du lieber Augustin
a rozdělané mám písničky:
- Hercegovina
- What Shall We Do with the Drunken Sailor
Ale konec chlubení. Heligonka mě uchvátila. Nejdřív jsem se jí bál, nemá struny, zato má strašně moc úplně stejnejch čudlíků. A co nejhůř – jinak hraje, když taháte a jinak když tlačíte! Ovšem stal se nejspíš zázrak, protože heligonka mi sedla do ruky jak zatím žádný jiný hudební nástroj. Musel jsem překonat jednu jedinou obrovskou obtíž, a sice rozdílnou práci prstů při mačkání pravé strany (melodie) a levé strany (basy). V okamžiku, kdy se tohle zlomilo, jako bych prozřel a hra se stala daleko snažší. Druhý problém je zapamatovat si, kdy tahat a kdy tlačit, ale to už není tak hrozné, jako synchronizace obou rukou.
Heligonka mě strašně baví, začal jsem se pomalu stylizovat. Už mám pruhované námořnické triko a sháním nějakou pěkně omšelou c. a k. buřinku velikosti 59. To byste nevěřili, jak obtížně jde buřinka sehnat. Je mi jasné, že jakmile si ji posadím na hlavu a kolem krku uvážu červenej šátek, celej svět se kolem mne zatočí a já se ocitnu v roce 1920 někde v Libeňském přístavním pajzlu... Dejte mi zahrát, pane inšpektóre, dejte mi zahrát, už jsem zase dóle...
Uke-banjo a podzim
Pomalu přichází podzim, zdobí den fialovými trnkami a rudými šípky, vzduch je jiskřivě průzračný a sluneční paprsky tak tak dosáhnou skrz svetr na kůži. A les voní houbami a tlením. Ideální čas sednout na vlak a jet ven. Jak stárnu, stává se pro mne tenhle okamžik stále vzácnějším a stále krásnějším. Poprvé jsem s sebou vzal i uke-banjo a spolu s Wimpym si zahráli ve vlaku. Bylo to fajn, lidé kupodivu neodcházeli do jiných vozů, naopak. Paradoxně přicházeli. Možná to bylo způsobené tím, že první vagón začal u Bojova hořet. Naštěstí byla ve stanici hospoda. Čekali jsme na hasiče, ve skřehlých prstech drželi sklenice s ledově vychlazeným pivem a tak nějak vládla podzimní idyla.
Postával jsem ve slunci ve dveřích prázdného vozu a jen tak z radosti brnkal na banjo, vlak stál, hasiči nikde a víkend teprve začínal. A já dostal chuť na druhé pivo a kochal se.
Vzpomínám, že se kdysi ve vlacích hrávalo často a hodně, rád jsem poslouchal i hrál, jelo se vstříct dobrodružství a cesta příjemně ubíhala v kruhu kamarádů. Poslední roky jsem nástroj nevozil, na kytaru jsem neměl futrál a uke-banjo nevnímám jako sólový nástroj. Ale tentokrát s námi jela Wimpyho kytara a mně se to strašně líbilo.
Víkend byl zdařilý, na Staré Huti jsme se nachomýtli k zahradní slavnosti ve stylu první republiky, před vilou bratrů Čapkových zpívaly Sestry Havelkovy, kolem se promenovaly dámy v secesních šatech a pánové v buřinkách a vestách s hodinkami. Podívali jsme se na Kocábu do chaty Jardy Mottla a hlavně... pořádně si zahráli a zazpívali.
Jožin z bažin bude mít pomník
Dnes jsem našel na serveru Novinky.cz zajímavý článek na téma Jožin z bažin:
"Novinky.cz, 22.5.2008 – Jožin z bažin, fiktivní vizovický rodák, kterého proslavil hudebník Ivan Mládek, bude mít ve Vizovicích na Zlínsku svůj pomník. S myšlenkou přišli organizátoři hudebně-kulturního festivalu Trnkobraní. Odhalení pomníku je naplánováno na 16. srpna.
K nápadu postavit pomníku výraznou měrou přispěl současný úspěch Mládka, jeho kapely a písní v sousedním Polsku. Na počátku úspěchu u Poláků stála právě píseň Jožin z bažin, která se v zemi stala hitem. Mládkovi, který již s Banjo Bandem v Polsku několikrát vystoupil, také podle této písně začali přezdívat "Jožin"."
Celý článek najdete na již zniňovaném serveru Novinky.cz.
Jaro na Aljašce 2
Není to tak dávno, co jsem tu publikoval svůj pokus o tabulaturu k písničce Jaro na Aljašce. Ondřej mě několikrát upozornil na formální chyby v notovém zápisu, bohužel ale nejsem sto ty černé mršky poskládat tak, aby byly správně. Nikdy jsem jim nehověl a teď, na stará kolena, už se to nejspíš nenaučím. Holt takovej malej českej Paul McCartney :o)
Ozval se mi ale František, a poslal notový zápis, podle kterého hraje Jaro na Aljašce on. Přikládám ještě zápis tabulatury pro Power Tab Editor: Jaro na Aljašce.ptb.
Heligonka v opravě
Heligonka zahálela několik měsíců na skříni. Prášilo se na ní a bylo jí nejspíš veskrze smutno. Co jsem tak prolezl web, našel jsem asi desítku opravářů (ladičů, nástrojařů?), kterým by stařičká heligonka mohla být svěřena. I rozeslal jsem dotaz a shromažďoval nabídky. První mě skoro vyřadila dech, protože téměř 14x převyšovala kupní cenu heligonky. Pomalu jsem se s nástrojem loučil. Ale přišly další emaily, které mi naději opět vrátily.
Dnes leží diatonická harmonika v Příbrami, je rozebraná a její hlasy se chystají k čištění a ladění. V první řadě bude ale třeba opravit a utěsnit skříň nástroje.
V mezidobí jsem zjišťoval, co že to vlastně mám za nástroj a jak asi starý. Až jsem to zjistil a srdce mi zaplesalo. Nechám vás ale ještě chvíli v napětí, bude to téma nějakého dalšího článku. Opravu heligonky provádí pan Jindřich Polida – ladění a opravy klavírů a pianin, se kterým jsem se domluvil, že zachováme nástroji tu prastarou patinu, měch se nebude vyměňovat, pouze se podlepí a veskrze bude heligonka krásně hrát, ač bude značně ošuntělá. A to mám rád, když na mě dýchá historie.
Can't Help Falling in Love
Další skladba, kterou jsme s Ondřejem ve škole hry na uke-banjo probrali, je notoricky známá Can't Help Falling in Love, kterou svým sametovým hlasem zpíval Elvis Presley. Pro zájemce o originál přikládám odkaz na YouTube: Elvis Presley – Can't Help Falling in Love. A aby nebylo málo odkazů a videa, poslal mi Ondřej ještě jednu ukázku (opět z filmu Blue Hawaii), kde hraje Elvis Presley na ukulele. Prý je to snad jediný záběr, kde je Elvis s ukulele nafilmován: Elvis Presley – Ku-U-I-Po.
Can't Help Falling in Love je na zahrání poměrně lehká, až na ty zatracené vysoké polohy, kterých se bojím a které mi nejdou. Snad se to jednou zlomí.
Heligonka v Receptáři prima nápadů
Časopis Recepty prima nápadů otiskl v druhém čísle ročníku 2008 rozhovor s Jiřím Kouckým, jemuž patří specializovaná odborná dílna zabývající se opravami všech druhů harmonik, okrajově též zakázkovou výrobou heligonek. Jiří Koucký absolvoval obor Mechanik hudebních nástrojů, specializace Akordeony v závodě Delicia Harmonika v Hořovicích a od roku 1990 pracuje soukromě ve své dílně. Na webu Akordeon Centrum vás jistě zaujme rozsáhlá sbírka heligonek (předpokládám, že je možné některé heligonky i koupit).
Ale abych se vrátil k původnímu záměru, mám tu odkazy na zmiňovaný článek, ve kterém je zmíněna i ta moje, heligonka vídeňského typu:
Když bedýnka zazpívá – Heligonka, vol.1
Když bedýnka zazpívá – Heligonka, vol.2
Dur Arpeggio
Po delší době opět něco praktického ke studiu. Můžete začít cvičit akordy v polohách. Ondřej pro nás připravil Arpeggio Dur, které vás naučí (nebo by mělo) nebát se poloh a využívat je. Já se jich bojím. Obzvlášť těch vysokých, řekněme od sedmého pole. Jak je někde vidím, už přemýšlím, jak to se svým uke-banjo ošulit a vyhnout se jim. A samozřejmě nás čeká i Arpeggio Moll, stejná lahůdka. Není to moc hmatů, šest nebo osm. Ale naflákat je na pražce v rychlosti, to už tak snadné není.
Banjo je moje cesta
Nosím s sebou stále jednu knihu. Kdykoliv nemám co ke čtení, otevřu ji. Kdekoliv. Nejčastěji ale na začátku a nedám pokoj, dokud ji nedočtu až do konce. Tou knihou je Alchymista a napsal ji brazilec Paolo Coelho. Tak tuhle knihu mám moc rád. Píše se v ní o tom, že by člověk měl sledovat Znamení, která jsou všude kolem, že by si jich měl všímat a řídit se jimi, neboť Znamení pomáhají člověku prožít svůj Osobní příběh. Osobní příběh je cesta za Snem, který každý máme.
Někdy na Znamení zapomenu, jindy si jich všímám víc. Dnes ráno jsem se svým uke-banjo přes rameno nastupoval do autobusu. Řidič si spolu s Michalem Tučným prozpěvoval: "Snad jsem si zmýlil odjezd vlaků..." a prodal mi jízdenku za 32,- místo 38,- Kč a když jsem si uvědomil, že nemám v peněžence ani korunu a že budu muset vybrat z bankomatu, abych měl na zaplacení dnešní banjo lekce, zazpíval mi šofér s Kapitánem Kidem: "Jsem nejbohatší chudej, jsem volnej jako pták..."
Znamení mi prostě ukazují, že banjo je můj Sen a že právě prožívám svůj Osobní příběh, cestu, po které kráčím s uke-banjo v ruce.
Ievan polkka
Pokud vám bude připadat, že jste tu už tento článek četli, máte pravdu. Během poslední školy hry na ukulele a uke-banjo mi Ondřej vytvořil tabulaturu, podle které si skladbu Ievan polkka můžete sami zahrát. A pokud se jí naučíte i zpívat, stanete se jistě vyhledávanou atrakcí. Tabulaturu připojuji pod článek.
Někdy mi něco udělá takovou radost, že se o ní prostě musím podělit, i když se to třeba úplně nevztahuje k tématu banjo. Ievan polkka je právě to něco a navíc lze poměrně snadno zahrát zřejmě na jakýkoliv hudební nástroj. Sehnal jsem na webu text, který vám zde oakordovaný prezentuji a vyhlašuji soutěž o největšího ugrofina (neboť Ievan polkka je zpívaná v nářečí Savo, což je dialekt kdesi ve východním Finsku).
Kdo z nás tuhle písničku první zazpívá (aspoň první sloku) a pochlubí se zvukovým souborem, získá nehynoucí obdiv, stejně jako ho získala dívka na druhém videu. Bavte se dobře :o)
[Emi]Nuapurista kuulu se polokan tahti
[D]jalakani pohjii [Emi]kutkutti.
Ievan äiti se tyttöösä vahti
vaan [D]kyllähän Ieva sen [Emi]jutkutti,
sillä [G]ei meitä silloin [D]kiellot haittaa
kun myö tanssimme [Emi]laiasta laitaan.
Salivili hipput [D]tupput täppyt
äppyt tipput [Emi]hilijalleen.
A ještě pro pořádek: Inspiraci jsem nalezl na latríně: La Trine: Salivili hiput tuput taput hapitiput hilijalé.
Uke-banjo na balkoně
Včera vyšplhala rtuť teploměru na dvacet stupňů nad nulou. Nelenil jsem, otevřel si lahváče, popadl uke-banjo a posadil se na vyhřátou lavičku na balkoně. Vedle mně spala v korbě kočárku Bětka, v dáli přede mnou se modralo České Středohoří a já nasával sluneční teplo každým atomem těla.
Naladil jsem banjo a nasadil prstýnky. Každou písničku, kterou jsem zahrál, jsem spláchl pivem a neskutečně mě to bavilo. Nevím, co na mé preludování říkali sousedi, snad nic, protože mi to jednak šlo a jednak mám uke-banjo stále utlumené teplou ponožkou Kapitána Kida.
Tenhle článek nemá žádnou informační hodnotu, vyjadřuje jen moji radost z hraní pod slunečnou oblohou, moji radost z jara a z nástroje. Banjo zní venku daleko lépe, než uvnitř. Dneska si venkovní hraní zopakuji, už teď se těším.
Nemám čas
Zdravím všechny pravidelné návštěvníky a současně se jim omlouvám. Tento web, stejně jako moje uke-banjo a Andulčino ukulele teď nějakou dobu zahálí. Dvacátého února se nám totiž narodila Alžběta, další budoucí muzikant. Nejspíš to bude jazzová zpěvačka, protože celé noci prořve. Takže doma se teď moc nespí, natož aby se hrálo. Přijdu z práce, fláknu s sebou do houpacího křesla a upadnu do letargie v očekávání dalšího nočního koncertu. Nemám sílu ani zapsat poslední hodinu na uke-banjo, tu zítřejší jsem o týden odložil. Takže až zpěv umlkne a mně zmizej modrofialové kruhy pod očima, ozvu se :)
Jaro na Aljašce
Tak si vám tak jednou sedím se svým uke-banjo, a najednou si brnkám celkem zdařilý doprovod k písničce od KTO Jaro na Aljašce. A tak mě napadlo pokusit se zvítězit nad notami, které nikdy nebyly, nejsou a nejspíš ani nebudou mým přítelem, a doprovod zapsat. Použil jsem k tomu program Power Tab Editor, celkem intuitivní a navíc freeware. A vás, kteří se v tom vyznáte, bych chtěl poprosit o kritiku, případně o opravu tabulatury tak, aby byla správně. A buďte shovívaví, je to můj první pokus. Díky.
Pro snadnější práci s tabulaturou si můžete stáhnout zdrojový soubor pro Power Tab Editor Jaro-na-Aljasce.ptb nebo zvuk ve formátu midi Jaro-na-Aljasce.mid.
Škola hry na uke-banjo - 16. lekce
Týden se s týdnem sešel a já se učím další tabulaturu pro své uke-banjo. Notoricky známá písnička od Stephena Fostera Oh, Susanna, nebo chcete-li od Rangers Ó Zuzano. Tabulatura je docela jednoduchá, tentokrát se místo prstýnků hraje trsátkem, což je příjemná obměna. Ovšem pokud hrajete na uke-banjo v bytě, doporučuji jej vycpat ponožkou Kapitána Kida. U Zuzany jsou zkombinované dva styly:
1) Carter Style – zjednodušeně: brnká se melodie, ale když je v melodii pauza nebo dlouhá nota, tak se udeří akord.
2) Melody Style – zjednodušeně: melodie je vedena přes všechny struny. Každý tón pak vyzní déle, než když je melodie vedena jen na jedné struně.
