Rubriky
- Uke-banjo
- Banjo obecně
- Banjo akce
- Škola na ukulele banjo
- George Formby
- Heligonka
- Podcast
- Videocast
- Akordy na uke-banjo
- Uke-banjo Fórum
- Banjo odkazy
- IQ test Evropské Unie
Archiv
- prosinec 2009
- listopad 2009
- srpen 2009
- prosinec 2008
- říjen 2008
- září 2008
- květen 2008
- duben 2008
- březen 2008
- únor 2008
- leden 2008
- prosinec 2007
- listopad 2007
- říjen 2007
- září 2007
- srpen 2007
- červenec 2007
- červen 2007
- květen 2007
- duben 2007
- březen 2007
- únor 2007
Odkazy
- Čapek Instruments
Výrobce uke-banjo - Kapitán Kid
Trampský písničkář a spisovatel - Country Home
Old-time music - Countryon
Vše, co potřebujete k muzice - Hillbilly Music
Hillbilly & Czech Music Festival - Rakovnickej Potok
Old Time Music - Melody Makers
Swing meziválečných let - Country Folk zpěvník
Online zpěvník pro PDA - Harmonika a banjo
Co je to a jak se hraje clawhammer. - Ondřej Šárek
Skladatel a ukulelista - Písně Ivana Mládka
Struny a ladění neměním
Koketoval jsem s myšlenkou, že uke-banjo naladím jako pětistrunné banjo bez basové struny (d H G g). Struny jsem nakonec neměnil. Přišlo takové malé satori a já pochopil, že nezáleží na tom, zda jsou krajní struny e a d nebo d a g. Pokud chci, aby uke-banjo znělo jako pětka, musím se hlavně naučit rolly. Už na tom pracuji, Foggy Mountain roll a Přední roll už celkem obstojně umím, teď jen zvýšit rychlost. Předním rollem budu hrát Hardyho (If I Lose), doufám, že už letos na Silvestra. Dost mi v učení pomáhá Škola hry na pětistrunné banjo od Petra Brandejse, byť se podle ní učím na banjolele. Některé věci, jako například licky, si přepisuji do tabulatury pro uke-banjo a celkem to jde.
Úpravy nástroje rázu estetického
Posledně jsem psal, jak mě uke-banjo znovu pohltilo. A to natolik, že jsem se rozhodl svému nástroji věnovat několik chvil, jaké ještě nepoznal. Totiž údržbu. Poněkud mi sem tam drnčí struník, trochu rezonuje tyč procházející krkem. Zkrátka – objednal jsem se na kontrolu u Rosti Čapka. A jak tak čekáme (banjo a já), až na nás přijde řada, krátíme si čas procházením páně Čapkova webu: Čapek – bluegrass & jazz instruments. Když tu padne mé oko na nááádherné barytonové uke-banjo Old Erra. Tak se mi líbí, že nechám tomu svému nástroji, pokud to bude možné, udělat menší lifting krku. To vykládání je nádherné, no ne?
Měl jsem i horší nápady. Rosťa Čapek teď dělá tzv. malou pětku, pětistrunné banjo s korpusem velkým jako má banjolele. Myslel jsem, že bych si od něj nechal udělat ještě jeden krk a místo dvou banj měl jedno, kde bych podle potřeby přehodil krk z uke na pětku a naopak. Přišlo mi to jako dobrý nápad, ale Rosťa mě celkem logicky odpověděl, že bych krk vyměnil maximálně jednou a konec. Asi má pravdu, člověk je od přírody líný a střídat krky je volovina. A já tak nějak postupem času poznávám, že jsem měl nejspíš jít rovnou do pětky. Teď se snažím hrát na jeden nástroj tak, aby to znělo jako druhej, ale není to úplně ono.
Uvidím zítra u Rosti Čapka v dílně, až mě uchvátí ta vůně dřeva a krása nástrojů. Nesmím si s sebou vzít žádné peníze, měl bych na krku nejspíš rozvod :)
Druhý dech
Po nějakém čase, kdy jsem se věnoval heligonce, navrátil jsem se opět k tomu malinkému nástroji, nad kterým mnozí kroutí hlavou. Uke-banjo se na mě nezlobí, naopak. Trpělivě čekalo, až ho vezmu do Klubovny vodního motorismu provětrat. Klubovna vodního motorismu – co to sakra je? No to je hospoda pro několik ošlehaných mořských vlků, kteří se nejspíš scházejí pravidelně mnoho a mnoho desítek let a málokdo cizí se mezi ně dostane. Já se náhodou dostal, spolu s dvěma dalšími kytarami a jednou baskytarou. A byla to taková krása, že jsem chytil druhej dech.
Druhá injekce byl čundr do skal u Kokořína, chápejte, vzal jsem nástroj s sebou, protože Kukri se nechal slyšet, že vezme mandolínu. Tedy když já vezmu banjo. To si takhle sedíte pod převisem, na skále tancují vaše stíny, oheň vám dělá s blánou brikule, v plamenech bublají fazole, a vůkol se linou písně v podání banjo-mandolínovém. Krása.
Od té doby jsem zmnožil svou zásobu všelijakých škol hry a vložil se do hraní s novým zápalem. Snažím se předělávat tabulatury pro pětistrunné banjo na svoje uke-banjo, ale nedaří se mi to k obrazu mému. Nejspíš natáhnu stejné struny jako na pětku, s výjimkou basového déčka, to bude při hraní chybět nejmíň, a zkusím to. Za chvíli si jdu pro struny.
Benefice Rosti Čapka
Čas neúprosně letí, rok stíhá rok a benefice benefici. Mám velmi čerstvou informaci přímo od Rosti Čapka Čapek bluegrass & jazz instruments, výrobce krásných mandolín a ještě krásnějších banjo (bandž, bendž, benž nebo jak), že se chystá další benefice. Otevřete tedy své diáře a zaškrtněte si termín 18. dubna 2010 ve Velkém sále Paláce Lucerna. Pokud se tato benefice vydaří přinejmenším jako ta poslední (A je po benefici), máme se na co těšit. Uvádět budou opět Ondřej Havelka (ukulele banjo) a Marek Eben (pětistrunné open back banjo).
Pro nedočkavé mám PDF inzerát (2,29 MB), který vyjde i ve Folk & Country.
Cotton Fields
Není asi mezi námi nikdo, kdo by neznal písničku Pole s bavlnou od skupiny Rangers. Tím spíš nikdo, komu by se nelíbila. Polyfonie, kterou Rangers předvádějí, mě naprosto uchvacuje. Nicméně nedalo mi to a pátral jsem po originálu, až jsem se dopátral. Cottonfields Back Home, kterou nejspíš složil Leadbelly Huddie, je ve své syrovosti naprosto nepřekonatelná a já se s vámi o ni musím podělit. Snad vás potěší tak, jako mne. Písničku jsem našel na YouTube, mezi mnoha dalšími verzemi. A žádná není tak dokonalá, ať už ji zpívají taková jména jako Johny Cash, The Beach Boys nebo Elton John. Radujte se při poslechu spolu se mnou a podívejte se, jak Leadbelly Huddie vypadá s kytarou, ba co víc, s heligonkou.
Banjolele má 90 let
Od doby, kdy se nám narodila malá Žběta, druhá dcera, a od doby, kdy jsem se začal učit na heligonku, tento web jen skomírá. Je mi to líto, ale nedokážu se donutit k jakékoliv aktivitě. Proto velmi děkuji Kikimu za článek, který mi poslal a který teď právě čtete:
V tomto roce slaví banjolele své 90. narozeniny. Tak jako v případě ukulele, můžeme též u banjolele uvést přesný rok jeho zrození. Nástroj vynalezl roku 1918 havajan Alvin D. Keech. Tak alespoň praví úřední zápis. Alvin D. Keech a jeho bratr Kelvin – bohužel, nezachovaly se žádné fotografie těchto dvou mužů – učili filmové hvězdy z Los Angeles (a také prince z Walesu) hře na ukulele.
Stále přicházely kritiky na to, že ukulele je, specielně pro americké varietní divadlo, příliš tiché, ačkoliv při svých malých rozměrech je to hudební nástroj s velkou schopností se prosadit. Keech myslel, že přišel na řešení, totiž že prostě "zkřížil" banjo a ukulele. Pojmenoval svůj nový nástroj "banjulele" a nechal si ho roku 1918 chytře patentovat pod číslem 219720.
Záhy došlo k prudkému nárůstu zájmu o tento nástroj a asi kolem roku 1920 se hodně výrobců hudebních nástrojů přidalo k úspěšnému boomu a začali vyrábět své vlastní nástroje, pod pozměněným názvem.Vzhledem k tomu, že název byl patentován, nazývali své výrobky "banjo ukulele", banjo ukulele "nebo" banjolele". Mezi nejvýznamnější stavitele nástrojů v té době patřili Gibson, Ludwig, Bacon & Day a Abbott. Alvin D. Keech stavěl sám banjulele. Jak již bylo řečeno – tak praví úřední zápis.
Existuje ale důkaz o tom, že vynález banjole byl starší. Možná to nebyl ani Alvin D. Keech, ale to není prokázáno. V každém případě již roku 1914 se objevila 38 – stránková kniha N. B. Baileyho s názvem „A Practical Method for Self Instruction of the Ukulele and Banjo Ukulele“, vydaná od Sherman Play & Co. v San Franciscu v Kalifornii. Knížku můžete vidět na adrese http://www.theuke.com/content.php?article.14.0 (nebo též http://www.ezfolk.com/library/ukulele/bailey-ukulele-method/ – pozn. překl.). A jiný zdroj (http://uncyclopedia.org/wiki/George_Formby) tvrdí, že roku1913 má již Keech své banjolele hotové, ale teprve roku 1918 bylo patentováno. Ať už byl jeho otcem nebo matkou kdokoli, tento nástroj byl ve dvacátých a třicátých letech v anglicky mluvících zemích nesmírně populární. Mezi tehdejší hvězdy, které se zasloužily o ohromnou popularitu banjolele patří Roy Smeck, Arthur Godfrey, Billy Scott a Tessie O‘Shea.
Jistě největším popularizátorem byl George Formby (1904 – 61), narozený v Lancashire v Anglii.Vytvořil si vlastní styl hry. Hrál na banjolele ve 21 filmech, nahrál více než 230 písní a byl nadšeným bavičem vojáků spojeneckých vojsk.
Zdroj článku: NEWSLETTER NR. 8 2008, 1. Deutscher Ukulelenclub
Přeloženo s laskavým svolením autora.
Hudba jinak
Hrát na nějaký hudební nástroj pro mne odjakživa znamenalo přebírat se ve strunách. Kytara, uke-banjo a ukulele. Dovedu si představit, že bych se tak nějak dokázal naučit i na housle, cizí by mi nebyla basa nebo třeba harfa. Zkrátka co má struny, to je mi pochopitelné. Kdysi dávno se mi do ruky dostala trubka a pozoun. Naivně jsem si myslel, že zahraju aspoň večerku. Nakonec jsem byl rád, že jsem vyloudil jeden jediný tón, který navíc zněl, jakoby prděl slon. No uznejte, jak se dá hrát na nástroj, který má jen tři knoflíky!
Koukám, že mám za sebou první odstavec a ještě jsem se nedostal k věci. Hudba jinak. Od té doby, co mi na skříni stojí heligonka začínám chápat, že se dá zahrát i na nástroj bez strun. No vážně, heligonku jsem rozebral a důkladně prohlédl – nemá ani jednu jedinou strunu! Jenom takové plíšky! Učím se na ní měsíc a za tu dobu už dokážu bez chyby zahrát:
- Skákal pes
- Maličká su
- Široký, hluboký
- Andulko šafářova
- Ještě já se podívám
- Na Žižkově
- Ach, du lieber Augustin
a rozdělané mám písničky:
- Hercegovina
- What Shall We Do with the Drunken Sailor
Ale konec chlubení. Heligonka mě uchvátila. Nejdřív jsem se jí bál, nemá struny, zato má strašně moc úplně stejnejch čudlíků. A co nejhůř – jinak hraje, když taháte a jinak když tlačíte! Ovšem stal se nejspíš zázrak, protože heligonka mi sedla do ruky jak zatím žádný jiný hudební nástroj. Musel jsem překonat jednu jedinou obrovskou obtíž, a sice rozdílnou práci prstů při mačkání pravé strany (melodie) a levé strany (basy). V okamžiku, kdy se tohle zlomilo, jako bych prozřel a hra se stala daleko snažší. Druhý problém je zapamatovat si, kdy tahat a kdy tlačit, ale to už není tak hrozné, jako synchronizace obou rukou.
Heligonka mě strašně baví, začal jsem se pomalu stylizovat. Už mám pruhované námořnické triko a sháním nějakou pěkně omšelou c. a k. buřinku velikosti 59. To byste nevěřili, jak obtížně jde buřinka sehnat. Je mi jasné, že jakmile si ji posadím na hlavu a kolem krku uvážu červenej šátek, celej svět se kolem mne zatočí a já se ocitnu v roce 1920 někde v Libeňském přístavním pajzlu... Dejte mi zahrát, pane inšpektóre, dejte mi zahrát, už jsem zase dóle...
Uke-banjo a podzim
Pomalu přichází podzim, zdobí den fialovými trnkami a rudými šípky, vzduch je jiskřivě průzračný a sluneční paprsky tak tak dosáhnou skrz svetr na kůži. A les voní houbami a tlením. Ideální čas sednout na vlak a jet ven. Jak stárnu, stává se pro mne tenhle okamžik stále vzácnějším a stále krásnějším. Poprvé jsem s sebou vzal i uke-banjo a spolu s Wimpym si zahráli ve vlaku. Bylo to fajn, lidé kupodivu neodcházeli do jiných vozů, naopak. Paradoxně přicházeli. Možná to bylo způsobené tím, že první vagón začal u Bojova hořet. Naštěstí byla ve stanici hospoda. Čekali jsme na hasiče, ve skřehlých prstech drželi sklenice s ledově vychlazeným pivem a tak nějak vládla podzimní idyla.
Postával jsem ve slunci ve dveřích prázdného vozu a jen tak z radosti brnkal na banjo, vlak stál, hasiči nikde a víkend teprve začínal. A já dostal chuť na druhé pivo a kochal se.
Vzpomínám, že se kdysi ve vlacích hrávalo často a hodně, rád jsem poslouchal i hrál, jelo se vstříct dobrodružství a cesta příjemně ubíhala v kruhu kamarádů. Poslední roky jsem nástroj nevozil, na kytaru jsem neměl futrál a uke-banjo nevnímám jako sólový nástroj. Ale tentokrát s námi jela Wimpyho kytara a mně se to strašně líbilo.
Víkend byl zdařilý, na Staré Huti jsme se nachomýtli k zahradní slavnosti ve stylu první republiky, před vilou bratrů Čapkových zpívaly Sestry Havelkovy, kolem se promenovaly dámy v secesních šatech a pánové v buřinkách a vestách s hodinkami. Podívali jsme se na Kocábu do chaty Jardy Mottla a hlavně... pořádně si zahráli a zazpívali.
Jožin z bažin bude mít pomník
Dnes jsem našel na serveru Novinky.cz zajímavý článek na téma Jožin z bažin:
"Novinky.cz, 22.5.2008 – Jožin z bažin, fiktivní vizovický rodák, kterého proslavil hudebník Ivan Mládek, bude mít ve Vizovicích na Zlínsku svůj pomník. S myšlenkou přišli organizátoři hudebně-kulturního festivalu Trnkobraní. Odhalení pomníku je naplánováno na 16. srpna.
K nápadu postavit pomníku výraznou měrou přispěl současný úspěch Mládka, jeho kapely a písní v sousedním Polsku. Na počátku úspěchu u Poláků stála právě píseň Jožin z bažin, která se v zemi stala hitem. Mládkovi, který již s Banjo Bandem v Polsku několikrát vystoupil, také podle této písně začali přezdívat "Jožin"."
Celý článek najdete na již zniňovaném serveru Novinky.cz.
Jaro na Aljašce 2
Není to tak dávno, co jsem tu publikoval svůj pokus o tabulaturu k písničce Jaro na Aljašce. Ondřej mě několikrát upozornil na formální chyby v notovém zápisu, bohužel ale nejsem sto ty černé mršky poskládat tak, aby byly správně. Nikdy jsem jim nehověl a teď, na stará kolena, už se to nejspíš nenaučím. Holt takovej malej českej Paul McCartney :o)
Ozval se mi ale František, a poslal notový zápis, podle kterého hraje Jaro na Aljašce on. Přikládám ještě zápis tabulatury pro Power Tab Editor: Jaro na Aljašce.ptb.
Heligonka v opravě
Heligonka zahálela několik měsíců na skříni. Prášilo se na ní a bylo jí nejspíš veskrze smutno. Co jsem tak prolezl web, našel jsem asi desítku opravářů (ladičů, nástrojařů?), kterým by stařičká heligonka mohla být svěřena. I rozeslal jsem dotaz a shromažďoval nabídky. První mě skoro vyřadila dech, protože téměř 14x převyšovala kupní cenu heligonky. Pomalu jsem se s nástrojem loučil. Ale přišly další emaily, které mi naději opět vrátily.
Dnes leží diatonická harmonika v Příbrami, je rozebraná a její hlasy se chystají k čištění a ladění. V první řadě bude ale třeba opravit a utěsnit skříň nástroje.
V mezidobí jsem zjišťoval, co že to vlastně mám za nástroj a jak asi starý. Až jsem to zjistil a srdce mi zaplesalo. Nechám vás ale ještě chvíli v napětí, bude to téma nějakého dalšího článku. Opravu heligonky provádí pan Jindřich Polida – ladění a opravy klavírů a pianin, se kterým jsem se domluvil, že zachováme nástroji tu prastarou patinu, měch se nebude vyměňovat, pouze se podlepí a veskrze bude heligonka krásně hrát, ač bude značně ošuntělá. A to mám rád, když na mě dýchá historie.
Can't Help Falling in Love
Další skladba, kterou jsme s Ondřejem ve škole hry na uke-banjo probrali, je notoricky známá Can't Help Falling in Love, kterou svým sametovým hlasem zpíval Elvis Presley. Pro zájemce o originál přikládám odkaz na YouTube: Elvis Presley – Can't Help Falling in Love. A aby nebylo málo odkazů a videa, poslal mi Ondřej ještě jednu ukázku (opět z filmu Blue Hawaii), kde hraje Elvis Presley na ukulele. Prý je to snad jediný záběr, kde je Elvis s ukulele nafilmován: Elvis Presley – Ku-U-I-Po.
Can't Help Falling in Love je na zahrání poměrně lehká, až na ty zatracené vysoké polohy, kterých se bojím a které mi nejdou. Snad se to jednou zlomí.
Heligonka v Receptáři prima nápadů
Časopis Recepty prima nápadů otiskl v druhém čísle ročníku 2008 rozhovor s Jiřím Kouckým, jemuž patří specializovaná odborná dílna zabývající se opravami všech druhů harmonik, okrajově též zakázkovou výrobou heligonek. Jiří Koucký absolvoval obor Mechanik hudebních nástrojů, specializace Akordeony v závodě Delicia Harmonika v Hořovicích a od roku 1990 pracuje soukromě ve své dílně. Na webu Akordeon Centrum vás jistě zaujme rozsáhlá sbírka heligonek (předpokládám, že je možné některé heligonky i koupit).
Ale abych se vrátil k původnímu záměru, mám tu odkazy na zmiňovaný článek, ve kterém je zmíněna i ta moje, heligonka vídeňského typu:
Když bedýnka zazpívá – Heligonka, vol.1
Když bedýnka zazpívá – Heligonka, vol.2
Dur Arpeggio
Po delší době opět něco praktického ke studiu. Můžete začít cvičit akordy v polohách. Ondřej pro nás připravil Arpeggio Dur, které vás naučí (nebo by mělo) nebát se poloh a využívat je. Já se jich bojím. Obzvlášť těch vysokých, řekněme od sedmého pole. Jak je někde vidím, už přemýšlím, jak to se svým uke-banjo ošulit a vyhnout se jim. A samozřejmě nás čeká i Arpeggio Moll, stejná lahůdka. Není to moc hmatů, šest nebo osm. Ale naflákat je na pražce v rychlosti, to už tak snadné není.
Banjo je moje cesta
Nosím s sebou stále jednu knihu. Kdykoliv nemám co ke čtení, otevřu ji. Kdekoliv. Nejčastěji ale na začátku a nedám pokoj, dokud ji nedočtu až do konce. Tou knihou je Alchymista a napsal ji brazilec Paolo Coelho. Tak tuhle knihu mám moc rád. Píše se v ní o tom, že by člověk měl sledovat Znamení, která jsou všude kolem, že by si jich měl všímat a řídit se jimi, neboť Znamení pomáhají člověku prožít svůj Osobní příběh. Osobní příběh je cesta za Snem, který každý máme.
Někdy na Znamení zapomenu, jindy si jich všímám víc. Dnes ráno jsem se svým uke-banjo přes rameno nastupoval do autobusu. Řidič si spolu s Michalem Tučným prozpěvoval: "Snad jsem si zmýlil odjezd vlaků..." a prodal mi jízdenku za 32,- místo 38,- Kč a když jsem si uvědomil, že nemám v peněžence ani korunu a že budu muset vybrat z bankomatu, abych měl na zaplacení dnešní banjo lekce, zazpíval mi šofér s Kapitánem Kidem: "Jsem nejbohatší chudej, jsem volnej jako pták..."
Znamení mi prostě ukazují, že banjo je můj Sen a že právě prožívám svůj Osobní příběh, cestu, po které kráčím s uke-banjo v ruce.