Heligonka v opravě

Heligonka zahálela několik měsíců na skříni. Prášilo se na ní a bylo jí nejspíš veskrze smutno. Co jsem tak prolezl web, našel jsem asi desítku opravářů (ladičů, nástrojařů?), kterým by stařičká heligonka mohla být svěřena. I rozeslal jsem dotaz a shromažďoval nabídky. První mě skoro vyřadila dech, protože téměř 14x převyšovala kupní cenu heligonky. Pomalu jsem se s nástrojem loučil. Ale přišly další emaily, které mi naději opět vrátily.

Dnes leží diatonická harmonika v Příbrami, je rozebraná a její hlasy se chystají k čištění a ladění. V první řadě bude ale třeba opravit a utěsnit skříň nástroje.

Rozebraná heligonka – pohled na hlasy

V mezidobí jsem zjišťoval, co že to vlastně mám za nástroj a jak asi starý. Až jsem to zjistil a srdce mi zaplesalo. Nechám vás ale ještě chvíli v napětí, bude to téma nějakého dalšího článku. Opravu heligonky provádí pan Jindřich Polida – ladění a opravy klavírů a pianin, se kterým jsem se domluvil, že zachováme nástroji tu prastarou patinu, měch se nebude vyměňovat, pouze se podlepí a veskrze bude heligonka krásně hrát, ač bude značně ošuntělá. A to mám rád, když na mě dýchá historie.

Patrik Stach | 25.04.2008 | Heligonka | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)

Heligonka v Receptáři prima nápadů

Časopis Recepty prima nápadů otiskl v druhém čísle ročníku 2008 rozhovor s Jiřím Kouckým, jemuž patří specializovaná odborná dílna zabývající se opravami všech druhů harmonik, okrajově též zakázkovou výrobou heligonek. Jiří Koucký absolvoval obor Mechanik hudebních nástrojů, specializace Akordeony v závodě Delicia Harmonika v Hořovicích a od roku 1990 pracuje soukromě ve své dílně. Na webu Akordeon Centrum vás jistě zaujme rozsáhlá sbírka heligonek (předpokládám, že je možné některé heligonky i koupit).

Ale abych se vrátil k původnímu záměru, mám tu odkazy na zmiňovaný článek, ve kterém je zmíněna i ta moje, heligonka vídeňského typu:
Když bedýnka zazpívá – Heligonka, vol.1
Když bedýnka zazpívá – Heligonka, vol.2

Patrik Stach | 9.04.2008 | Heligonka | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)

Diatonic button accordion

Heligonka je zvláštní nástroj. Není jako akordeon, zmačknete klávesu a ať měch táhnete nebo na něj tlačíte, dostáváte stále stejný tón. Kdepak. Heligonka funguje stejně jako foukací harmonika. Vzduch tam – jeden tón, vzduch zpátky – druhý tón. To znamená, že nestačí naučit se mačkat knoflíky, je třeba pracovat i s měchem. Myslet na to, kdy je třeba tahat a kdy tlačit, poněvadž jedna klapka hraje buď G nebo A, jiná zase D nebo C#. Vzhledem k tomu, že moje heligonka je ukrutně rozladěná, nevím sám, jaké ladění tenhle nástroj má, to nejspíš rozklíčuje až opravář hudebních nástrojů, který bude vnitřek restaurovat. Nebo spíš sakum prásk měnit.

Když jsem hledal informace o heligonkách v zahraničí, měl jsem problém, jak vůbec se heligonka řekne anglosasky. Nakonec jsem se dopátral přes pomocné slovo akordeon. Pro heligonku jsem krom výrazů helicon nebo helikon našel dva: melodeon a diatonic button accordion. Pak už bylo pátrání celkem snadné a já začal vstřebávat, jak se heligonka ladí, jak se na ni hraje, odkud pochází a jaké jsou její varianty. Pouze tu svou, devatenácti knoflíkovou, jsem nikde nenašel.

Fakt, že je heligonka diatonická (dva tóny na jednu klapku), mě poněkud dostal, učení se tím nejspíš značně stíží. Ale člověk si zvykne na všechno, i na šibenici.

Patrik Stach | 11.06.2007 | Heligonka | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)

Heligonka

Každý člověk má nějaké hodnoty. Životní priority. Mezi ty moje patří hudba. Nejspíš to nikdy nikam nedotáhnu, na to už jsem starej kořen, ale baví mě hrát s kamarády, baví mě hrát u ohňů, baví mě, když lidi kolem mě se mnou zpívají, baví mě, když se mi něco na uke-banjo podaří. Mám muziku rád. A protože neznám míru, dočkala se moje kytara a ukulele banjo dalšího společníka. Je jím dvouřadá heligonka, tahací diatonická harmonika zhruba sto let stará. Nemyslete si, že na tenhle hudební nástroj umím, to vůbec ne. Ale líbí se mi, jak na ní hraje Jaromír Nohavica nebo jak pěkně tahací harmonika doprovází v některých písních Kapitána Kida.

Dvouřadá heligonka

Zkrátka jedna heligonka už je moje. Je to kousek, na kterém je několik zajímavých věcí. První je samo stáří nástroje. Všechny předměty, které mají svou historii, mě fascinují. Dýchají na mě zašlou slávou starých časů. Tahle heligonka je ovšem poněkud dýchavičná, protože valnou část svého života proležela někde na půdě. Měch je třeba vyměnit, všechny tóny jsou rozladěné a některé dokonce nehrají vůbec. Přes to přeze všechno jsem se za chvilku naučil zahrát písničku "Široký hluboký, ty vltavský tůně, měl jsem já panenku, měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně". Samozřejmě ne v nějakých harmoniích, pouze základní melodickou linku. Ale raduju se z toho jako malej kluk.

Od chvíle, kdy se tahle prabába heligonka objevila po boku mých ostatních nástrojů, prošel jsem web křížem krážem a sosal informace. A víte co? Tahle moje heligonka není vůbec nikde popsaná! Je to sice dvouřadá heligonka, jenže má dvě podivnosti, o kterých jsem nenašel ani zmínku. První zvláštností jsou basy. Dvouřadá heligonka jich má celkem osm, dvě řady po čtyřech klapkách. Ta moje disponuje šesti klapkami v jedné řadě! Dál jsem zjistil, že se dvouřadé heligonky dělí na 21 knoflíkové a 23 knoflíkové. Ta moje jich ale má jen devatenáct! Až tohle uvidí opravář, jsem zvědavý, jak se k tomu postaví :o)

Patrik Stach | 7.06.2007 | Heligonka | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (41)