Rubriky
- Uke-banjo
- Banjo obecně
- Banjo akce
- Škola na ukulele banjo
- George Formby
- Heligonka
- Podcast
- Videocast
- Akordy na uke-banjo
- Uke-banjo Fórum
- Banjo odkazy
Archiv
- květen 2008
- duben 2008
- březen 2008
- únor 2008
- leden 2008
- prosinec 2007
- listopad 2007
- říjen 2007
- září 2007
- srpen 2007
- červenec 2007
- červen 2007
- květen 2007
- duben 2007
- březen 2007
- únor 2007
Odkazy
- Čapek Instruments
Výrobce uke-banjo - Kapitán Kid
Trampský písničkář a spisovatel - Country Home
Old-time music - Countryon
Vše, co potřebujete k muzice - Hillbilly Music
Hillbilly & Czech Music Festival - Rakovnickej Potok
Old Time Music - Melody Makers
Swing meziválečných let - Country Folk zpěvník
Online zpěvník pro PDA - Harmonika a banjo
Co je to a jak se hraje clawhammer. - Ondřej Šárek
Skladatel a ukulelista - Písně Ivana Mládka
Banjo je moje cesta
Nosím s sebou stále jednu knihu. Kdykoliv nemám co ke čtení, otevřu ji. Kdekoliv. Nejčastěji ale na začátku a nedám pokoj, dokud ji nedočtu až do konce. Tou knihou je Alchymista a napsal ji brazilec Paolo Coelho. Tak tuhle knihu mám moc rád. Píše se v ní o tom, že by člověk měl sledovat Znamení, která jsou všude kolem, že by si jich měl všímat a řídit se jimi, neboť Znamení pomáhají člověku prožít svůj Osobní příběh. Osobní příběh je cesta za Snem, který každý máme.
Někdy na Znamení zapomenu, jindy si jich všímám víc. Dnes ráno jsem se svým uke-banjo přes rameno nastupoval do autobusu. Řidič si spolu s Michalem Tučným prozpěvoval: "Snad jsem si zmýlil odjezd vlaků..." a prodal mi jízdenku za 32,- místo 38,- Kč a když jsem si uvědomil, že nemám v peněžence ani korunu a že budu muset vybrat z bankomatu, abych měl na zaplacení dnešní banjo lekce, zazpíval mi šofér s Kapitánem Kidem: "Jsem nejbohatší chudej, jsem volnej jako pták..."
Znamení mi prostě ukazují, že banjo je můj Sen a že právě prožívám svůj Osobní příběh, cestu, po které kráčím s uke-banjo v ruce.
Uke-banjo na balkoně
Včera vyšplhala rtuť teploměru na dvacet stupňů nad nulou. Nelenil jsem, otevřel si lahváče, popadl uke-banjo a posadil se na vyhřátou lavičku na balkoně. Vedle mně spala v korbě kočárku Bětka, v dáli přede mnou se modralo České Středohoří a já nasával sluneční teplo každým atomem těla.
Naladil jsem banjo a nasadil prstýnky. Každou písničku, kterou jsem zahrál, jsem spláchl pivem a neskutečně mě to bavilo. Nevím, co na mé preludování říkali sousedi, snad nic, protože mi to jednak šlo a jednak mám uke-banjo stále utlumené teplou ponožkou Kapitána Kida.
Tenhle článek nemá žádnou informační hodnotu, vyjadřuje jen moji radost z hraní pod slunečnou oblohou, moji radost z jara a z nástroje. Banjo zní venku daleko lépe, než uvnitř. Dneska si venkovní hraní zopakuji, už teď se těším.
Nemám čas
Zdravím všechny pravidelné návštěvníky a současně se jim omlouvám. Tento web, stejně jako moje uke-banjo a Andulčino ukulele teď nějakou dobu zahálí. Dvacátého února se nám totiž narodila Alžběta, další budoucí muzikant. Nejspíš to bude jazzová zpěvačka, protože celé noci prořve. Takže doma se teď moc nespí, natož aby se hrálo. Přijdu z práce, fláknu s sebou do houpacího křesla a upadnu do letargie v očekávání dalšího nočního koncertu. Nemám sílu ani zapsat poslední hodinu na uke-banjo, tu zítřejší jsem o týden odložil. Takže až zpěv umlkne a mně zmizej modrofialové kruhy pod očima, ozvu se :)
Ladění skleniček
Byl to velmi příjemný večer. Seděli jsme v pološeru u dřevěného stolu na okraji brdských kopců, ubrus připomínal kilt skotských horalů a v hluboko broušených sklenkách na vysoké stopce krvavě zářilo Portské. Bylo dílem okamžiku nasadit na stopku vibrační ladičku (Intelli IMT-600) a vyloudit ze skla a Portského čistý a jasný tón. Řeknu vám, ladit Portské je činnost veskrze zábavná. Bohužel je zde nepřímá závislost: Čím déle ladíte, tím hůře ladíte.
Sklenka téměř plná zněla jasným a čistým Cé. Opatrným upíjením jsme se přes Cis a Dé dostali až k Dis. Pokud byla jedna sklenka naladěná do Cé a druhá do Dé, přípitek zněl tak harmonicky, že jsme rázem museli ladit znovu. Když došlo Portské, ladili jsme Cabernet–Syrah. Znělo také velmi čistě. Vzpomněl jsem si na Horáce Hogo Fogo Badmana: "Jsem stařičký ladič pijan. Spíš pijan než ladič."
Rada všem číšníkům (nebo aspoň těm, kteří chtějí být mistry ve svém oboru): Než roznesete společnosti sklenice k přípitku, nalaďte je do akordu. Hosté budou mít lepší náladu a vypijí toho mnohem víc.
Kdo hraje na bendža od Rosti Čapka
Sanquis.cz: "Honza Krisťák Čapek, zakladatel dívčí kapely Schovanky, a nejkrásnější bendžistka Jarka Čapková svému synu Rosťovi povolání doslova předurčili. U Čapků se scházeli muzikanti, stěny jejich bytu dodnes připomínají muzeum hudebních nástrojů. Rosťa Čapek vystudoval houslařskou školu a specializuje se na bendža a mandolíny.
Krisťák už deset let hraje andělům na nebeské báni – chvíli na kytaru, chvíli na bendžo, chvilku zase na mandolínu... Hrál totiž na všechno, co mělo struny. Maminka Jarka Čapková se s původními Schovankami schází už leda na kafíčko. Své bendžo dala do vínku synu Rosťovi.
Nositel rodinné tradice postavil první bendžo v sedmnácti letech. Nástroj byl tak dobrý, že si jej nějaký „muzikant“ odnesl přímo z Rosťovy dílny za temné noci.
Prvním klientem, který za bendžo Rosťovi zaplatil, byl Jaroslav Čvančara, člen kapely Taxmani. Čvančarové ovšem prosluli především jako "biografová" rodina. Dědeček Čvančara vlastnil první pražský biograf a jeho vnuk Jaroslav provozoval soukromý biograf i za minulého režimu. Promítal svým přátelům ve sklepním kině na vrčícím přístroji filmy, o nichž se veřejnosti ani nesnilo. Ve finále se jeho soukromý biograf etabloval v Závodním klubu ROH v Čáslavské ulici na Vinohradech. Vstupenky neexistovaly. Jarda Čvančara se po promítání s návštěvníky loučil u východu, každému podal ruku. Někdo mu do ruky vložil dvacku, někdo padesátku..."
Celý článek si přečtěte na serveru Sanquis.cz.
Capek bluegrass & jazz instruments.
Mandolína a banjo, Emol a Ddur
Trochu odlehčím a odkáži vás na jeden příjemný web, kde se shodou okolností objevil článek zaměřený na banjo a mandolínu:
"Emoll na pětistrunném banju se drží stejně jako Ddur na mandolíně. Pěkně se mi to dnes pletlo.
Myslel jsem si, že Jerry doma vytáhne kytaru, protože s sebou obvykle dvě až tři nosí. Ale aby mu kytary neukradli ("oni" kradou, znáte to), kytary nemá doma. Našel jenom mandolínu s nízkými pražci a stařičkou kytaru naladěnou na pětistrunné banjo (hraje na ni v osadě Zlaté oči). Bývaly časy, kdy jsem na banjo hrával. Bývávalo. Čas je tunel pod tlakem, který nasává akordy z hlavy do pryč."
Víc si přečtěte na webu Deníček Yuhůův.
Chromatická vibrační ladička Intelli IMT-600
Vlastně nejsem žádný pořádný muzikant, hraju si obvykle pro radost, publikum mívám velmi zřídka. A jako takový trpím i několika handicapy. Jeden z nich je hudební sluch. Ten absolutní. Naladit uke-banjo v rámusu, to je pro mne pěkně tvrdý oříšek, a to nemluvím o tom, že potřebuji slyšet alespoň jeden tón, abych podle něj naladil ostatní struny. Problém mi dělá i barva tónu. Naladit banjo podle flétny nebo harmoniky se rovná tuhému boji.
Abych si tuhle lopotu ušetřil, stala se mým vlastnictvím kytarová ladička QT 11 a hned na začátek mohu s klidným svědomím napsat, že to byla chyba. Ladička snímá zvuk, ručička lítá sem a tam podle toho, jak hlasitě na strunu zahrajete, snímá šum z okolí. Kytara se podle ní ještě naladit dá, ale banjolele absolutně ne, byť je barytonové, a tedy laděné stejně jako kytara.
A tak jsem po letech nespokojenosti sáhl do kapsy znovu a vybral zařízení nové a osvědčené. Je jím Chromatická vibrační ladička Intelli IMT-600. Banjo s ní naladíte naprosto přesně i v lomozu. A nejen banjo. Stejně dobře jde naladit i kytara a sopránové ukulele. Hlavní a nejpodstatnější výhoda této ladičky je v tom, že ladička nesnímá zvuk nástroje, nýbrž vibrace. Připnete si jí na nástroj a je hotovo. Můžou kolem vás mlátit hromy a blesky a vy si v poklidu úplně přesně naladíte.
Vlastnosti ladičky:
- Zabudovaný snímač vibrací, který umožňuje vysoce přesné naladění.
- Rozsah ladění: 12 tónová chromatická stupnice, rozsah A2 – H7
- Kalibrace od 430 do 449 Hz po 1 Hz krocích
- Zvláštní ladění "Quadra flat" umožňující ladit kytaru i s připnutým kapodastrem
- Snadno čitelný LCD displej s podsvětlením, na kterém se přímo zobrazuje podladění nebo přeladění příslušné struny
- Automatické vypnutí ladičky 3 minuty po posledním ladění
- Upevnění na nástroj klipem
- Vysoce přesné a dokonalé ladění
- Všechna nastavení zůstávají při dalším zapnutí zachována
- Napájení: 1x CR 2032
Gourd banjo
Hudební nástroje vyráběné z tykví nalezneme v mnoha kulturách. Dávní cestovatelé po Africe popisují rozličné variace tykvových nástrojů. Nejstarší zdokumentované nástroje pochází z Africké Gambie. Nástroj, ze kterého postupem času vzniklo gourd banjo, je popisován jako nástroj s tykvovým korpusem potaženým antilopí kůží, bez pražců, se třemi strunami, dvěma dlouhými a jednou krátkou, na které se hraje údery odshora dolů.
Několik zpráv o gourd banjo pochází ze Západní Indie. Nástroj je popisován jako imitace loutny s korpusem z tykve potažené kůží a strunami z koňských žíní nebo z oloupaných stébel horských rostlin. Nástroj měl čtyři struny, vzájemně naladěné. Nástroj se do Indie pravděpodobně dostal spolu se zotročenými černochy.
Stejným způsobem se gourd banjo dostalo i do koloniální Ameriky, kde se mu říkalo banjar. Nicholas Creswell píše roku 1774 v Marylandu: "Negři se zpravidla scházejí a baví se tancem a hrou na banjo. Tento nástroj je vyroben z tykve, jakási imitace kytary, ale pouze se čtyřmi strunami, na které se hraje obdobně jako na kytaru."
Dnes se vyrábí repliky gourd banjo a musím říct, že mi to nepřijde nijak těžké. Možná se o to někdy sám pokusím, jen nevím, jestli tu seženu vhodnou dýni. Pro začátek bych se pokusil o dýňové uke-banjo, bude to malé a roztomilé.
Postup výroby najdete například na webu Attempts To Make A Gourd Banjo, kde je spousta názorných fotografií. Stejně tak na webu Building a Gourd Banjo. Naprosto nejdokonalejší popis výroby je na webu Handmade Gourd Banjo.
Další odkazy na téma gourd banjo:
The Genesis Instrument Of American Music
David G. Hyatt – výrobce gourd banjo
Jeff Menzies – výrobce gourd banjo
Sledování komentářů
Narozdíl od vás mi chodí emailem upozornění vždy, když mi něco napíšete do komentářů. Abyste i vy mohli sledovat dění u starších článků (tedy pokud vás zajímá), přidal jsem do zápatí odkaz na odběr RSS pro komentáře. Pokud nevíte, jak RSS zdroj odebírat, podívejte se třeba na návod RSS zdroj v prohlížeči Internet Explorer 7 nebo RSS v prohlížeči Opera nebo RSS v prohlížeči Firefox nebo článek na Lupě Současné čtečky a agregátory. Tak. Osvětě jsem udělal zadost.
Recenze Tempo di kůň
Není to tak dlouho, co mi poštou dorazilo nové CD, za kterým stojí Kapitán Kid. Tempo di kůň. Těšil jsem se na tuhle desku jako malej kluk. A to jsem nejspíš neměl. Znáte ten pocit rozladění, když máte od dětství v hlavě naposlouchanou nějakou písničku, a pak jí po letech někde slyšíte znovu nazpívanou? Je to stejné a přeci je to jiné. Trošku to vnímám jako podvod, i když je to jen můj vnitřní pocit. Takhle na mne působí Tempo di kůň. Písničky, které znám a které miluji z desky No to se ví, jsou jiné. Chybí jim šťáva, která je na No to se ví tolik ozvláštňuje.
Na druhou stranu nechci být nespravedlivý, Tempo di kůň mi přineslo množství písniček, které jsem neznal v jejich ranější verzi a které se mi tudíž líbí. Ze všech bych jmenoval písničku Svátek (1970). Už jí hraju na uke-banjo i na kytaru a nemohu se jí nabažit. O víkendu jí poprvé šoupnu mezi lidi a uvidím, jak zaberou. Členové rodiny zabrali.
Uke-banjo Fórum
Vyslyšel jsem volání některých z vás a založil zde Uke-banjo Fórum. Zatím je prázdné, vložil jsem do něj pouze šest témat, neboť má múza právě líbá někoho jiného. Není to moje fórum, je to naše fórum, rád bych, abyste to měli na paměti. Ať tam vložíte cokoliv na téma ukulele banjo, banjo obecně, nebo třeba i téma jiné, zůstane to navěky. Pokud to bude aspoň trochu k tématu. Domnívám se, že fórum nám všem pomůže postoupit o krůček dál v učení na uke-banjo, ve shánění a vyměňování informací a materiálů. Přecijen jsme z celé republiky. Takže ať nám slouží a nebojte se přidávat nová témata. Žádná informace není zbytečná.
Banjo letecky
Bylo tu teď trochu mrtvo, neb jsem se rekreoval v zahraničí. Velmi příjemné, doporučuji :o) Nicméně proč tu o tom píšu. Poměrně dlouho jsem řešil, zda s sebou vzít do zahraničí letecky i uke-banjo. Dovolená to byla na poslední chvíli, měl jsem starosti v práci, s pasem, s hlídáním psa a tak, takže jsem se ani nepodíval na web, jak je to vlastně s přepravováním hudebních nástrojů.
Od cestovky jsme dostali desetistránkové povídání, obsahující dvě strany informací o naší destinaci a osm stran bezpečnostních pokynů, co smíme a co nesmíme převážet. A pokud už to převážíme, tak jak (zatavené v pytlících a podobně). Té dnešní době už z terorismu asi skutečně přeskočilo. O hudebních nástrojích ale ani zmínka.
Než aby mi ukulele banjo někdo rozmlátil nešetrným zacházením v zavazadlovém prostoru, rozhodl jsem se raději banjo nechat doma, což mě pak celý pobyt mrzelo. Myšlenka na to, že bych si mohl vzít hudební nástroj jako kabinové zavazadlo, mě vůbec nenapadla. Bohužel. Až v okamžiku, kdy byl spolu se mnou odbavován Peruánec, jemuž se přes rameno houpala kytara, mi došlo, že jsem si uke-banjo s sebou vzít mohl. Vypisuji zde informace, kterých jsem se po návratu dopátral:
"Za součást příručního zavazadla, i když neodpovídá předepsaným rozměrům, ale je v rámci kilogramového limitu, se zpravidla považuje i hudební nástroj, kterého délka nepřesahuje 100 cm."
Takže buďme v klidu a berme si svoje banjo s sebou a spojujme národy muzikou :o)
Kytary mého života
Než jsem si pořídil ukulele banjo, těšívala mě občas kytara. Španělka. Kytary mě vůbec provázely celý život. Jednak za svých mladých let hrával (a dobře) táta, jednak naši známí a kamarádi vždycky patřili víc do lesa než do města, takže hraní a zpívání s kytarou mi vyplňovalo poměrně dost času. Zatímco moji vrstevníci poslouchali Michala Davida, já ujížděl na Greenhorns, bratrech Ryvolech a na Krylovi.
Když mi bylo kolem 13 let, dostala pod stromeček ségra pěknou měkkou španělku. Tahle kytara toho zažila hodně. Dvakrát se jí na vodě odlepila kobylka, lepili jsme jí zpět spolu s rozlámanými kanoemi, přidělal jsem jí další kolík a šoupnul k vysokému éčku sedmou strunu. Byl jsem tím docela zajímavý a to mě bavilo :o) No a nakonec jsem téhle kytaře blbou náhodou totálně rozmlátil lub. Hrát se na ní stále dá, z nostalgie jí nikdo z rodiny ještě nevyhodil.
Na chmelovou brigádu už mi na klíně hrála nová kytara, také španělka. Narozdíl od té první, přírodně mořené, byla tahle agresivně vínová, tělo měla mohutnější a hlavně: Hrála tak krásně, až srdce usedalo. Tedy, tím myslím, že měla nádherný zvuk. Jenže Aleš, hlava skopová a můj spolužák, se nějak ožral, nebo co, a tuhle kytaru (mimochodem nejlepší, jakou jsem doposud držel v rukou) mi rozsedl. Možná by nebohá kytara šla ještě opravit, jenomže mě vám popadl amok, začal jsem vidět rudě, a o nebohého Aleše jsem ten zbytek rozflákal sám. Ještě, že jsem tehdy neměl banjo. Fláknout ho javorovým stáčeným věncem, tak sedím ještě dneska v kriminále.
Poslední nástroj má lepší osud, než předchozí dvě rozbité kytary. Je opět přírodní a bohužel, od doby, co mám uke banjo i hodně zaprášená. Celkem měkká a provází mě už... dvanáct let? Mám ji rád, měním ji s banjem pokaždé, když mám náladu na něco melancholického, Nohavicu nebo Plíhala nebo tak. Dneska ji otřu a začnu se o ní víc zajímat, aby na ukulele banjo, které stojí vedle ní, nežárlila.
Tenor banjo
Tenor banjo má kratší krk než plectrum banjo, pouhých 19 pražců (nebo 17 pražců starší typy) a ladí se stejně jako mandola, tedy C-G-D-A. Tenor banjo mělo svůj vrchol v éře jazzu a dixielandu. Patří spolu s plectrum banjo k nejrozšířenějším typům banja v USA. U nás, zdá se podle výsledků ankety, vládne bluegrassové pětistrunné banjo. Na tenorové banjo se hraje trsátkem, buď rytmický doprovod, nebo i sólová melodie, tzv. single string melody. Stejně jako pro plectrum platí i pro tenorové banjo využití pro irish music.
Z Dick's tenor banjo website si můžete stáhnout Akordy na tenorové banjo (pdf, 168 kB) pro ladění C-G-D-A. Je jich požehnaně.
Nejvíc se o tenor banjo na českém webu dozvíte pod odkazem Dick's tenor banjo website. Dále jsem čerpal z webu Frets.com.
Toulavá kamera
Před malou chvílí mi pípla SMS od Rosti Čapka:
Přátelé a kamarádi, když najdete čas, podívejte se zítra 25.3. v 10:00 hod. na Toulavou kameru, TV, ČT1. S pozdravem, Rosťa Čapek.
Předpokládám tedy, že půjde nejspíš o Rosťu a jeho nástrojárnu. Takže já si ráno bednu oproti všem zvykům zapnu. Co vy?
Z webu České televize:
"V Mníšku pod Brdy jsme narazili na dílnu pana Čapka – ten v ní vyrábí mandolíny. Možná nevíte, že existují mandolíny italské a americké – a právě o těch druhých bude řeč. Pan Čapek nám ukáže, jak takový nástroj vzniká, a bude to tak trochu unikátní dívání, protože takových Čapků na světě není příliš. A možná se vám bude líbit i terminologie, kterou 'pan Mandolína' používá."
A pro ty, kteří zaspali díky změně času (tak jako já), je tu stream z České televize. Reportáž o Rosťovi Čapkovi je zhruba v polovině.
Plectrum banjo
Plectrum banjo vypadá prakticky stejně jako pětistrunné banjo, ovšem bez páté kratší struny. Je tedy čtyřstrunné, má 22 pražců a hraje se na něj trsátkem. Základní ladění plectrum banjo je D-B-G-C. Alternativní způsob je tzv. Chicago tuning E-H-G-D, tedy stejné, jako první čtyři struny na kytaře (pro všechny, kteří jsou líní učit se něčemu novému, alternativa k uke-banjo). Další způsob ladění je D-H-G-D jako pětistrunné banjo bez páté struny.
Rozdíl mezi použitím tenor banjo a plectrum banjo spočívá v tom, že tenorové banjo je nejvhodnější pro rytmický doprovod dixielandu, zatímco plectrum banjo si vyberou hráči se sólovějšími dixielandovými ambicemi. Plectrum banjo se také pro svůj měkký zvuk velmi hodí pro Irish (Celtic) traditional music.
Nejznámější hráč na plectrum banjo u nás je nejspíš Ivan Mládek, který původně používal kytarové ladění a jehož dixieland je osobitý a řízný, stejně jako české texty. Dnes má Ivan Mládek své plectrum banjo naladěné specificky, podle vlastních potřeb.
Nejsem si úplně jistý, kdybych tyto všechny informace znal v době, kdy jsem se rozhodoval o koupi svého uke-banjo, zda bych raději nedal přednost plectrum banju. Nejspíš ne, je moc velké na to, abych se s ním tahal na čundry. Zase na druhou stranu bych možná neměl problémy s přecházením mezi uke-banjem a kytarou. Ta doba, než si prsty zvyknou na jinou velikost polí na hmatníku!
Pětistrunné banjo
Pětistrunné banjo (5-string banjo, five string banjo) je nejčastěji používané pro bluegrass. Možná bych mohl říct, že je pro něj stvořené. Nebo je bluegrass stvořený pro pětistrunné banjo?
Pětistrunné banjo můžeme rozdělit na bluegrass banjo – pátý ladící kolík na pátém poli hmatníku a na folkové banjo – ladící kolík na osmém poli. Dále ještě rozdělme tato banja na pětistrunné banjo s rezonátorem a na pětistrunné banjo open-back.
Nejčastěji se na pětistrunné banjo hraje příprstou technikou pravé ruky pomocí kovových prstýnků, kterou proslavil Earl Scruggs, dodnes považovaný za nejslavnějšího banjistu všech dob. Nejpoužívanější ladění pro pětistrunné banjo je open G (g-D-G-H-d), k rychlému přeladění do dalšího častého ladění open D (f#-D-F#-A-d) se může použít přelaďovací mechanika. Ovšem toto nejsou jediná možná ladění, existuje jich mnohem víc.
Svůj charakteristický zvonivý zvuk získalo pětistrunné banjo díky páté, nejvýš naladěné struně, která je umístěná hned vedle nejhlubší basovky. Osobně se domnívám, že Čapkovo ladění pro uke-banjo vychází právě z této páté struny pětistrunného banja, uke-banjo s ní daleko lépe zní.
Víc informací najdete například na české Wikipedii, heslo Banjo, a ještě více na anglické Wikipedii, také heslo Banjo.
Jak ztišit své banjo
Banjo má všeobecně reputaci hlasitého nástroje. Zřejmě proto, že nadevší pochybnost hlasité je. Z toho důvodu velké množství hráčů přemýšlí a zkoumá, jak své banjo pro cvičnou hru ztišit. Ukážu vám zde několik způsobů. Předně všeho je rozhodující, zda máte rezonátor či nikoliv. Open-back banjo je o poznání tišší, než banjo s rezonátorem.
Komerčně nejpoužívanější tišítko je svorka na kobylku. Dá se sehnat například v Country Home: Dusítko na banjo. Funguje prý zdaleka nejlépe, ovšem jeho nevýhoda je, že z kobylky velmi často padá nebo drnčí. Nechme tento nákladný (svorku musíte koupit) a nejistý způsob stranou a podívejme se na další hand made návody, kterak vaše banjo nejlépe ztišit.
První způsob, označovaný jako old-time fusekle je prostý. Mezi napínací tyč krku (kterou je přidělán krk banja ke korpusu) a blánu vetknete kus hadru. Vlněnou ponožku Kapitána Kida. A je to. Banjo pak vydává tlumený kulatý zvuk. Navíc ponožku nebo hadr najdete kdykoliv kdekoliv. Podle mne nejúčinější a nejjednodušší způsob.
Druhý způsob je podobný Kidově ponožce, ovšem místo látky se použije dřevěný špalíček, vložený mezi kobylku a napínací tyč. Až si budete špalíček vyrábět, dejte si pozor na vyhlazení všech hran a na jeho výšku, aby vám neprotrhl nebo neprodřel blánu. Banjo se špalíkem hraje tišeji, nicméně zvuk je stále stejně ostrý.
Třetí možnost je vložení molitanového bloku mezi struník a kobylku. Ze všech způsobů zde uvedených jde zřejmě o ten nejslabší, kdy kousek molitanu jen slabě zabraňuje vibracím blány.
Čtvrtý způsob je podobný předchozímu, pouze je molitanový blok vložený z druhé strany kobylky. Tiší banjo o něco málo lépe, než varianta molitanu mezi kobylkou a struníkem. Záleží samozřejmě na hustotě a rozměrech molitanového bloku.
Poslední možnost je využití pružného kytarového kapodastru Elastic Guitar Capo. Kapodastr obmotáte kolem kobylky podle návodného obrázku. Pravděpodobně nahrazuje v úvodu zmiňovanou tišící svorku na kobylku.
Obrázky a postupy převzaty ze serveru Frets.com
S rezonátorem nebo open-back?
Než vložil Rosťa Čapek své ruce na kus dřeva, aby mi z něj vyhladil to nejlepší barytonové uke-banjo na světě, pročetl jsem stovky kilobytů textu a došel k názoru, že potřebuji právě a jedině open-back. Tedy banjo bez zadní desky, rezonátoru, aby mě sousedi nezabili, až budu cvičit, a kamarády kytaristy aby se mnou nepřestalo bavit hrát, že ty jejich kytárky nejsou pranic slyšet. Charakteristický zvuk tohoto banja je určen právě pro old-time music a frailingový styl. Open-back banjo je výrazně tišší než banjo opatřené rezonátorem a Kapitán Kid mě navíc naučil fintu, jak open-back banjo ještě víc ztlumit. Stačí vycpat místo mezi blánou a prodlouženým krkem v korpusu tlustou vlněnou ponožkou. A nebyl by to Kid, kdyby nedodal, že čistou. Ponožku už mám, teď už jen to banjo. A duben je tak daleko...