Druhý dech

Po nějakém čase, kdy jsem se věnoval heligonce, navrátil jsem se opět k tomu malinkému nástroji, nad kterým mnozí kroutí hlavou. Uke-banjo se na mě nezlobí, naopak. Trpělivě čekalo, až ho vezmu do Klubovny vodního motorismu provětrat. Klubovna vodního motorismu – co to sakra je? No to je hospoda pro několik ošlehaných mořských vlků, kteří se nejspíš scházejí pravidelně mnoho a mnoho desítek let a málokdo cizí se mezi ně dostane. Já se náhodou dostal, spolu s dvěma dalšími kytarami a jednou baskytarou. A byla to taková krása, že jsem chytil druhej dech.

Druhá injekce byl čundr do skal u Kokořína, chápejte, vzal jsem nástroj s sebou, protože Kukri se nechal slyšet, že vezme mandolínu. Tedy když já vezmu banjo. To si takhle sedíte pod převisem, na skále tancují vaše stíny, oheň vám dělá s blánou brikule, v plamenech bublají fazole, a vůkol se linou písně v podání banjo-mandolínovém. Krása.

Od té doby jsem zmnožil svou zásobu všelijakých škol hry a vložil se do hraní s novým zápalem. Snažím se předělávat tabulatury pro pětistrunné banjo na svoje uke-banjo, ale nedaří se mi to k obrazu mému. Nejspíš natáhnu stejné struny jako na pětku, s výjimkou basového déčka, to bude při hraní chybět nejmíň, a zkusím to. Za chvíli si jdu pro struny.

Příspěvek z rubriky Nezařazené a označen , . Bookmark the trvalý odkaz. Napsat komentář nebo vložit trackback: URL trackbacku.

Poslat komentář

Váš e-mail nebude nikdy zveřejněn nebo sdílen. Povinná pole jsou označena *.

*
*

Můžete použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>