Dvanáctistrunná kytara z Ruska

V neděli přijel Kukri J. Mrkvička na naší již pravidelnou sehrávku. Jeho kytara nebyla jeho, nýbrž tatínkova, pocházela z Ruska a navíc byla dvanáctistrunná, takže sousedy jsme potěšili zase o něco víc než obvykle. O té kytaře musím napsat trochu víc – v životě jsem takovou věc neviděl.

Krk je široký jako prkýnko na maso, navíc je vysoký tak, že přímo nutí hráče, aby měl levou ruku k hraní akordů správně postavenou. Jinak není šance dosáhnout na struny A a E. Krk je spojen s tělem nějakým podivným obrovským šroubem. Kytara je větší než lecjaké dobro a její hmotnost je nezanedbatelná. Zřejmě v Rusku slouží také jako tělocvičné nářadí. Uvnitř těla má nalepenou zažloutlou cedulku: Гитара – сделано в СССР. Mrkvičkův táta zasadil kytaře do hlavy americký dolar, což se krásně doplňuje s již zmíněnou cedulkou a ukazuje to na jakýsi zvrácený druh humoru, či předlistopadový protest. Dá se říct, že se Mrkvičkův táta vlastně účastnil skrytého odboje, když znehodnotil výrobek ruských soudruhů symbolem americko-sionistických imperialistů.

Ovšem nesmím zapomenout tuhle ruskou věc také pochválit. Ta kytara je neskutečně měkká. Už moje španělka je měkká, což teprve uke-banjo s nylonovými strunami. A přestože mám prsty zhýčkané nylonem, neměl jsem problém na tu dvanáctku hrát. Zvuk byl mohutný a plný, krásně by doplňoval zpěv Alexandrovců. Ale už kvůli sousedům doufám, že si příště Mrkvička přinese zase svoje staré dobré jambo.

Patrik Stach | 27.03.2007 | Uke-banjo | Ohodnotit článek 0/0 |

pridej.cz

Komentáře

Přidání komentáře

Jméno:
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: