Jak to všechno začalo

Kdysi dávno, v dobách, kdy se country music pouštěla ještě z gramofonu nebo kotoučového magnetofonu, ležela pod vánočním stromkem kytara pro mou sestru. A tak jsem začal hrát. Jen tak, podomácku. Nejprve dva akordy. Pak tři, deset, barré, následně doznala kytara změn, kdy jsem jí přidal sedmou strunu, několikrát přilepil ulomený krk a snižoval ořech. Bavilo mě to. Dokud jsem v hospodě U kuřete neviděl a neslyšel pětistrunné banjo na živo. Ten úžasný třaskavý kovový zvuk! Ten rytmus! Ta originalita! Vůně Ameriky! V ten den mi banjo učarovalo.

Starý a zaprášený bazar hudebních nástrojů jakoby vyslyšel mou touhu a naservíroval mi malinké banjo přímo na stříbrném podnosu. Vzpomínám si, že bylo černé a vínové a že mi nedalo moc práce umluvit mámu k poskytnutí finančního daru na jeho zakoupení. Nesl jsem pak banjo jako svátost ke Kuřeti, neboť zmiňovaný banjista byl současně mámin kamarád a slíbil, že si mě vezme do parády a že pokud budu chtít, tak mě na pětistrunné banjo naučí hrát. Chtěl jsem. Opravdu jsem chtěl. Ale nešlo to. Když jsem zblízka viděl, jak prsty levé i pravé ruky běhají po strunách, popadl mě spleen a ještě rád jsem se vrátil ke kytaře.

Po několika letech se mi dostalo do rukou kytarové banjo. Zaplesal jsem, protože jsem si naivně myslel, že zabiju dvě mouchy jednou ranou. Budu hrát na banjo a současně se nebudu muset učit nic nového. Ale ani tento pokus nevyšel. Kytarové banjo bylo veliké, těžké a nehezké, znělo tak nějak divně, ani jako banjo, ani jako kytara. Nepovedený kříženec. A navíc jsem neměl žádného kytaristu, se kterým bych hrál. Následoval další návrat ke kytaře, které jsem bez přestávky věrný doposud.

Kdyby ovšem neexistoval Kapitán Kid. Na jeho webu, kde jsem hledal nějaké texty jeho písniček, jsem zcela nečekaně našel školu hry na uke-banjo neboli banjolele. Boha Mária, co to je, banjolele? Začetl jsem se do textu a čím déle jsem četl, tím víc jsem se usmíval. To je ono! Uke-banjo! Nástroj, na který čekám celý život! Týž den jsem projel web, abych zjistil co nejvíc informací, ale zjistil jsem prd. Kde nic tu nic. A proto s nadšením sobě vlastním zakládám tento web, kde bych chtěl zaznamenávat všechny své zkušenosti s mým budoucím nástrojem, který se jmenuje tak zvláštně: uke-banjo.

Patrik Stach | 8.02.2007 | Uke-banjo | Ohodnotit článek 0/0 |

pridej.cz

Komentáře

Přidání komentáře

Jméno:
E-mail:
URL:
Nadpis:
Text: