Struny a ladění neměním

Koketoval jsem s myšlenkou, že uke-banjo naladím jako pětistrunné banjo bez basové struny (d H G g). Struny jsem nakonec neměnil. Přišlo takové malé satori a já pochopil, že nezáleží na tom, zda jsou krajní struny e a d nebo d a g. Pokud chci, aby uke-banjo znělo jako pětka, musím se hlavně naučit rolly. Už na tom pracuji, Foggy Mountain roll a Přední roll už celkem obstojně umím, teď jen zvýšit rychlost. Předním rollem budu hrát Hardyho (If I Lose), doufám, že už letos na Silvestra. Dost mi v učení pomáhá Škola hry na pětistrunné banjo od Petra Brandejse, byť se podle ní učím na banjolele. Některé věci, jako například licky, si přepisuji do tabulatury pro uke-banjo a celkem to jde.

Patrik Stach | 7.12.2009 | Uke-banjo | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)

Úpravy nástroje rázu estetického

Posledně jsem psal, jak mě uke-banjo znovu pohltilo. A to natolik, že jsem se rozhodl svému nástroji věnovat několik chvil, jaké ještě nepoznal. Totiž údržbu. Poněkud mi sem tam drnčí struník, trochu rezonuje tyč procházející krkem. Zkrátka – objednal jsem se na kontrolu u Rosti Čapka. A jak tak čekáme (banjo a já), až na nás přijde řada, krátíme si čas procházením páně Čapkova webu: Čapek – bluegrass & jazz instruments. Když tu padne mé oko na nááádherné barytonové uke-banjo Old Erra. Tak se mi líbí, že nechám tomu svému nástroji, pokud to bude možné, udělat menší lifting krku. To vykládání je nádherné, no ne?

Barytone uke-banjo Old Erra

Měl jsem i horší nápady. Rosťa Čapek teď dělá tzv. malou pětku, pětistrunné banjo s korpusem velkým jako má banjolele. Myslel jsem, že bych si od něj nechal udělat ještě jeden krk a místo dvou banj měl jedno, kde bych podle potřeby přehodil krk z uke na pětku a naopak. Přišlo mi to jako dobrý nápad, ale Rosťa mě celkem logicky odpověděl, že bych krk vyměnil maximálně jednou a konec. Asi má pravdu, člověk je od přírody líný a střídat krky je volovina. A já tak nějak postupem času poznávám, že jsem měl nejspíš jít rovnou do pětky. Teď se snažím hrát na jeden nástroj tak, aby to znělo jako druhej, ale není to úplně ono.

Uvidím zítra u Rosti Čapka v dílně, až mě uchvátí ta vůně dřeva a krása nástrojů. Nesmím si s sebou vzít žádné peníze, měl bych na krku nejspíš rozvod :)

Patrik Stach | 1.12.2009 | Uke-banjo | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)

Druhý dech

Po nějakém čase, kdy jsem se věnoval heligonce, navrátil jsem se opět k tomu malinkému nástroji, nad kterým mnozí kroutí hlavou. Uke-banjo se na mě nezlobí, naopak. Trpělivě čekalo, až ho vezmu do Klubovny vodního motorismu provětrat. Klubovna vodního motorismu – co to sakra je? No to je hospoda pro několik ošlehaných mořských vlků, kteří se nejspíš scházejí pravidelně mnoho a mnoho desítek let a málokdo cizí se mezi ně dostane. Já se náhodou dostal, spolu s dvěma dalšími kytarami a jednou baskytarou. A byla to taková krása, že jsem chytil druhej dech.

Druhá injekce byl čundr do skal u Kokořína, chápejte, vzal jsem nástroj s sebou, protože Kukri se nechal slyšet, že vezme mandolínu. Tedy když já vezmu banjo. To si takhle sedíte pod převisem, na skále tancují vaše stíny, oheň vám dělá s blánou brikule, v plamenech bublají fazole, a vůkol se linou písně v podání banjo-mandolínovém. Krása.

Od té doby jsem zmnožil svou zásobu všelijakých škol hry a vložil se do hraní s novým zápalem. Snažím se předělávat tabulatury pro pětistrunné banjo na svoje uke-banjo, ale nedaří se mi to k obrazu mému. Nejspíš natáhnu stejné struny jako na pětku, s výjimkou basového déčka, to bude při hraní chybět nejmíň, a zkusím to. Za chvíli si jdu pro struny.

Patrik Stach | 1.12.2009 | Uke-banjo | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)