Rubriky
- Uke-banjo
- Banjo obecně
- Banjo akce
- Škola na ukulele banjo
- George Formby
- Heligonka
- Podcast
- Videocast
- Akordy na uke-banjo
- Uke-banjo Fórum
- Banjo odkazy
Archiv
- květen 2008
- duben 2008
- březen 2008
- únor 2008
- leden 2008
- prosinec 2007
- listopad 2007
- říjen 2007
- září 2007
- srpen 2007
- červenec 2007
- červen 2007
- květen 2007
- duben 2007
- březen 2007
- únor 2007
Odkazy
- Čapek Instruments
Výrobce uke-banjo - Kapitán Kid
Trampský písničkář a spisovatel - Country Home
Old-time music - Countryon
Vše, co potřebujete k muzice - Hillbilly Music
Hillbilly & Czech Music Festival - Rakovnickej Potok
Old Time Music - Melody Makers
Swing meziválečných let - Country Folk zpěvník
Online zpěvník pro PDA - Harmonika a banjo
Co je to a jak se hraje clawhammer. - Ondřej Šárek
Skladatel a ukulelista - Písně Ivana Mládka
Wabi Ryvola - Zpověď
Mám v hlavě pár melodií, které jsou uhnízděné velmi hluboko a sem tam se vynoří, připomenou se. Ani nevím, kde se tam vzaly. Jestli jsem si je zapamatoval coby malé pachole, když ještě hrál a zpíval táta, nebo jsem je zaslechl ve srubu Sedma v Sedlici u Želivi. Důležité je, že tam jsou a že je mám rád. Kolikrát znám jen úryvek textu a ani melodií si nejsem zcela jist. Ovšem stává se, že se originálu doberu a pak z něj mám ohromnou radost.
Jedním z takových případů je písnička Zpověď, kterou napsal Wabi Ryvola. Brouzdám si tak netem, uke-banjo na klíně a ejhle! Našel jsem i se zvukovou ukázkou. Poslechněte si i vy Wabiho Zpověď (mp3, 370 kB), doufám, že se vám bude líbit tak, jako mně.
Kapitánovy Kidy
28. července ve 14.00 si přijďte poslechnout Kapitánovy Kidy. Každoroční setkání s legendou trampské hudby Kapitánem Kidem a spisovatelem Jaroslavem Velinským v Hospodě U Holubů – koncert + autogramiáda, prodej knížek, promítání videoklipů Kidových písní (autor Slávek Švachouček), přednáška profesora pražské Literární akademie Antonína K. Kudláče na téma Jaroslav Velinský – Život a dílo. Hospodu U Holubů najdete v posázaví ve vesnici Zbořený Kostelec (mapa).
Banjo Gang - Speleoswing
Díky Dickovi vám mohu částečně zprostředkovat písničku o jeskyňáři Danovi od skupiny Banjo Gang. Jde o úchvatný Speleoswing od Václava Novotného z Banjo Gangu. Za hudbu může Benny Goodman, originál se jmenuje China Boy. Na YouTube jsou na klíčová slova China Boy a Benny Goodman dvě videa. Trochu to při případném učení pomůže, ovšem Speleoswing jsem slyšel jen jednou a takový sluchař nejsem, abych v tom swingovém reji pochytil hlavní melodii, na kterou bych napasoval slova Václava Novotného. Poněkud lépe jsem na tom s videem Dutch Swing College Band.
Speleoswing
Jeskyňářko dávej pozor dobrý,
do propasti nelez nikdy sama,
dole na dně možná jednou potkáš
jeskyňáře Dana.
Tenhle Dan má velký břicho,
který neměl, když tam vlez
Dole snědl kilo špeku,
ztloustnul a už nevylez.
Jeskyňářko dávej pozor dobrý,
dole pořád čeká ještě sám,
když tam vlezeš, budeš to mít blbý
takhle štíhlou nenechá tě Dan.
Když má kytarista roupy
Díky Exodovi tu mohu prezentovat další barytonové ukulele banjo a dalšího výrobce. Takže slovo předávám Exodovi:
Jde o naprosto jednoduchý 8" nástroj, s kytarovými mechanikami a toneringem z trubky. Nevím, jaké je dřevo, ani jak je udělaný korpus, blána je Remo 8", imitace kůže. Nechal jsem si barytonové uke-banjo postavit co nejjednodušší a nejlevnější, a to z mnoha důvodů: Je to nástroj na vandr, do hospody, na hraní u ohně a také takový, aby se co nejlépe nosil. Proto jsem si taky na něj ušil pouzdro s očky pro přichycení na kletr, vyložené karimatkovinou.
Jsem klavírista a samouk kytarista (Kpt. Kid, Ryvolové, swing originelní i ten ze Štatlu) a pod vlivem Kida, Banjo-Gangu a jiných banjo bandů jsem se rozhodl zkusit ještě něco jiného. Bohužel cena "něčeho jiného" u renomovaných výrobců byla mimo mých možností, a tak jsem začal pátrat po webových stránkách a diskusích. Našel jsem jakousi diskusi bluegrassových banjistů na BlueGrass.cz. Tam se objevilo jméno pana Ulmy z Lipníku nad Bečvou. Po nějakém telefonátu jsem se u něj zastavil, vybaven fotkami z webu a rozměry, které jsem vytahal přes telefon z Kida a ze Švorcáka.
Nakonec jsme se domluvili – on něco takového ještě nikdy nedělal (normálně vyrábí bluegrassové pětky, tenory a mandolíny), ale vzal to jako hec – no a já jsem na něj nespěchal. Proto je to taky totální prototyp, různě ohýbané háčky, upravovaný struník snad z tenora či čeho, ale hraje to, a pro mne docela uspokojivě. Jsem si jist, že někteří odborníci z BlueGrass.cz, kteří ladí blány a sami si odlévají toneringy, by zvraceli, ale moje muzikantské okolí to bere docela dobře. Samozřejmě, že taky laboruju se strunama (a taky s trsátkama, mimochodem, protože hrát prsty se asi už nenaučím).
Pan Ulma Milan
Smetanova 1373
Lipník nad Bečvou
E-mailem jsem s ním nekomunikoval, ale mám adresu: UlmaM [zavináč] seznam.cz. Telefon mám na mobil, ale nechci jej bez jeho souhlasu zveřejňovat. Pro upřesnění, kdyby jej někdo hledal – bydlí v ulici, kterou se jede z Lipníka směrem na Helfštýn, v tomto směru na pravé straně. A nakonec ceno tohoto konkrétního modelu: pod sedm tisíc.
Banjo letecky
Bylo tu teď trochu mrtvo, neb jsem se rekreoval v zahraničí. Velmi příjemné, doporučuji :o) Nicméně proč tu o tom píšu. Poměrně dlouho jsem řešil, zda s sebou vzít do zahraničí letecky i uke-banjo. Dovolená to byla na poslední chvíli, měl jsem starosti v práci, s pasem, s hlídáním psa a tak, takže jsem se ani nepodíval na web, jak je to vlastně s přepravováním hudebních nástrojů.
Od cestovky jsme dostali desetistránkové povídání, obsahující dvě strany informací o naší destinaci a osm stran bezpečnostních pokynů, co smíme a co nesmíme převážet. A pokud už to převážíme, tak jak (zatavené v pytlících a podobně). Té dnešní době už z terorismu asi skutečně přeskočilo. O hudebních nástrojích ale ani zmínka.
Než aby mi ukulele banjo někdo rozmlátil nešetrným zacházením v zavazadlovém prostoru, rozhodl jsem se raději banjo nechat doma, což mě pak celý pobyt mrzelo. Myšlenka na to, že bych si mohl vzít hudební nástroj jako kabinové zavazadlo, mě vůbec nenapadla. Bohužel. Až v okamžiku, kdy byl spolu se mnou odbavován Peruánec, jemuž se přes rameno houpala kytara, mi došlo, že jsem si uke-banjo s sebou vzít mohl. Vypisuji zde informace, kterých jsem se po návratu dopátral:
"Za součást příručního zavazadla, i když neodpovídá předepsaným rozměrům, ale je v rámci kilogramového limitu, se zpravidla považuje i hudební nástroj, kterého délka nepřesahuje 100 cm."
Takže buďme v klidu a berme si svoje banjo s sebou a spojujme národy muzikou :o)
Diatonic button accordion
Heligonka je zvláštní nástroj. Není jako akordeon, zmačknete klávesu a ať měch táhnete nebo na něj tlačíte, dostáváte stále stejný tón. Kdepak. Heligonka funguje stejně jako foukací harmonika. Vzduch tam – jeden tón, vzduch zpátky – druhý tón. To znamená, že nestačí naučit se mačkat knoflíky, je třeba pracovat i s měchem. Myslet na to, kdy je třeba tahat a kdy tlačit, poněvadž jedna klapka hraje buď G nebo A, jiná zase D nebo C#. Vzhledem k tomu, že moje heligonka je ukrutně rozladěná, nevím sám, jaké ladění tenhle nástroj má, to nejspíš rozklíčuje až opravář hudebních nástrojů, který bude vnitřek restaurovat. Nebo spíš sakum prásk měnit.
Když jsem hledal informace o heligonkách v zahraničí, měl jsem problém, jak vůbec se heligonka řekne anglosasky. Nakonec jsem se dopátral přes pomocné slovo akordeon. Pro heligonku jsem krom výrazů helicon nebo helikon našel dva: melodeon a diatonic button accordion. Pak už bylo pátrání celkem snadné a já začal vstřebávat, jak se heligonka ladí, jak se na ni hraje, odkud pochází a jaké jsou její varianty. Pouze tu svou, devatenácti knoflíkovou, jsem nikde nenašel.
Fakt, že je heligonka diatonická (dva tóny na jednu klapku), mě poněkud dostal, učení se tím nejspíš značně stíží. Ale člověk si zvykne na všechno, i na šibenici.
Heligonka
Každý člověk má nějaké hodnoty. Životní priority. Mezi ty moje patří hudba. Nejspíš to nikdy nikam nedotáhnu, na to už jsem starej kořen, ale baví mě hrát s kamarády, baví mě hrát u ohňů, baví mě, když lidi kolem mě se mnou zpívají, baví mě, když se mi něco na uke-banjo podaří. Mám muziku rád. A protože neznám míru, dočkala se moje kytara a ukulele banjo dalšího společníka. Je jím dvouřadá heligonka, tahací diatonická harmonika zhruba sto let stará. Nemyslete si, že na tenhle hudební nástroj umím, to vůbec ne. Ale líbí se mi, jak na ní hraje Jaromír Nohavica nebo jak pěkně tahací harmonika doprovází v některých písních Kapitána Kida.
Zkrátka jedna heligonka už je moje. Je to kousek, na kterém je několik zajímavých věcí. První je samo stáří nástroje. Všechny předměty, které mají svou historii, mě fascinují. Dýchají na mě zašlou slávou starých časů. Tahle heligonka je ovšem poněkud dýchavičná, protože valnou část svého života proležela někde na půdě. Měch je třeba vyměnit, všechny tóny jsou rozladěné a některé dokonce nehrají vůbec. Přes to přeze všechno jsem se za chvilku naučil zahrát písničku "Široký hluboký, ty vltavský tůně, měl jsem já panenku, měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně". Samozřejmě ne v nějakých harmoniích, pouze základní melodickou linku. Ale raduju se z toho jako malej kluk.
Od chvíle, kdy se tahle prabába heligonka objevila po boku mých ostatních nástrojů, prošel jsem web křížem krážem a sosal informace. A víte co? Tahle moje heligonka není vůbec nikde popsaná! Je to sice dvouřadá heligonka, jenže má dvě podivnosti, o kterých jsem nenašel ani zmínku. První zvláštností jsou basy. Dvouřadá heligonka jich má celkem osm, dvě řady po čtyřech klapkách. Ta moje disponuje šesti klapkami v jedné řadě! Dál jsem zjistil, že se dvouřadé heligonky dělí na 21 knoflíkové a 23 knoflíkové. Ta moje jich ale má jen devatenáct! Až tohle uvidí opravář, jsem zvědavý, jak se k tomu postaví :o)
Jak cvičit rytmus
Víte, mám opravdu radost, když něco funguje tak, jak jsem si představoval. Jedna z věcí, které právě tak fungují, je web Uke-banjo. Nejen, že mi od vás chodí vzkazy s odkazy ne weby týkající se hry na ukulele nebo uke-banjo, nejen že mi chodí pochvaly a poděkování (což mě navýsost těší), neřku-li sem tam nabídka na společné hraní (což mě těší neméně), ale občas dostanu i námět na článek. Už podruhé se ozval Ondra, tentokrát je článek ze šuplíku: Udělej si sám a měl by nám pomoci s cvičením rytmu. Takže předávám slovo Ondřejovi:
"Jak si vytvořit cvičítko pro pravou ruku: Když jsem četl o tom, jak občas někdo z vás cvičí rytmus pravé ruky tím, že brnká po břichu nebo po prstech levé ruky, uvědomil jsem si, že jsem to také tak dělal. Ovšem jen do té doby, než jsem si vytvořil cvičítko. Chtěl jsem cvičit doprovodný rytmus nebo banjové rolly nebo travis picking při dívání se na televizi, nebo při jízdě autobusem. Vzpomněl jsem si, že něco podobného jsem viděl u kytaristů hrající klasickou hudbu. Ze dřeva jsem cvičítko nechtěl dělat, takže jsem koupil obrubu od vypínače (nebo jak se to jmenuje:-) a změřil si, jak daleko jsou od sebe struny na ukulele (pozor nejdou rovnoběžně). Natáhl jsem staré nylonové struny a začal cvičit."
Nevím jak vy, ale já to zkusím. Moje cvičítko bude dřevěné, neb se rád vrtám ve dřevě a nesnáším plasty. A navíc – nemusí se to tlumit ručníkem :o)