Rubriky
- Uke-banjo
- Banjo obecně
- Banjo akce
- Škola na ukulele banjo
- George Formby
- Heligonka
- Podcast
- Videocast
- Akordy na uke-banjo
- Uke-banjo Fórum
- Banjo odkazy
Archiv
- březen 2008
- únor 2008
- leden 2008
- prosinec 2007
- listopad 2007
- říjen 2007
- září 2007
- srpen 2007
- červenec 2007
- červen 2007
- květen 2007
- duben 2007
- březen 2007
- únor 2007
Odkazy
- Čapek Instruments
Výrobce uke-banjo - Kapitán Kid
Trampský písničkář a spisovatel - Country Home
Old-time music - Countryon
Vše, co potřebujete k muzice - Hillbilly Music
Hillbilly & Czech Music Festival - Rakovnickej Potok
Old Time Music - Melody Makers
Swing meziválečných let - Country Folk zpěvník
Online zpěvník pro PDA - Harmonika a banjo
Co je to a jak se hraje clawhammer. - Ondřej Šárek
Skladatel a ukulelista - Písně Ivana Mládka
Bossa-nova na ukulele
Ondřej mi poslal další výukové video, tentokrát pro ukulele, ovšem využít lze samo sebou i pro uke-banjo. Jde o rytmus bossa-nova. Od těch dob, co jsem se tenhle rytmus naučil na kytaru, je písnička Cukrářská bossa-nova od Jaromíra Nohavici na všech akcích nejžádanější. Nejhorší bylo skloubit rytmus bossa-novy se zpěvem. A teď už Ondřej:
"Jak zahrát Bossa-novu: Tento rytmus není u nás tak rozšířený, ale důvod proč jsem se ho naučil, byla Cukrářská bossa-nova, kterou složil Jarek Nohavica. Zároveň tento doprovod lze využít i v písní od Nerezu, Zuzany Navarové a nebo také od Antonia Carlose Jobima. První dva takty z písně „The Girl from Ipanema“, kterou složil Antonio Carlos Jobim, nám poslouží k učení. Akordy které budeme střídat jsou Fmaj7 a Gb7. Na barytonovém ukulele si ukážeme hru prsty a na sopránovém hru trsátkem.
V tabulatuře máte zápis. Důležité je upozornit, že akordy se nemění na první dobu, ale na poslední osminku z předcházejícího taktu."
Ivan Mládek - Linda
Stávají se na tom světě podivné věci. Kupříkladu změna mého vztahu k některým muzikantům. Takový Ivan Mládek. Nikdy jsem ho extra nemusel, i když dixieland se mi odjakživa líbil. Nevím proč to tak bylo, možná za to mohly jeho televizní estrády, těžko říct. Nicméně v okamžiku, kdy jsem si pořídil uke-banjo se něco zlomilo. Dneska Mládka poslouchám a dokonce vyhledávám jeho desky. Jedna jeho písnička mi vpravdě učarovala. Je to Linda s pusou od marmelády. Hraju jí pořád dokola a jestli se tu někdy objeví můj audiozáznam, bude to nejspíš právě Linda. Rychlá a lehká dixielandová písnička jako stvořená pro ukulele banjo. Nejvíc mě fascinuje ten přechod F-Fdim-Gmoll-C7 mezi druhým a třetím veršem. Aby mě sousedi nezabili, vycpal jsem si celý korpus froté ručníkem a jedu Lindu dokola a dokola.
Sweet Georgia Brown
Neb jsem se na křtu CD Tempo di kůň opět pokochal hrou na tenor banjo Martina Škrobáka z Banjo Gangu, rád bych, abyste se pokochali i vy. Poslechněte si skladbu Sweet Georgia Brown (mp3, 4,3 MB). Martin Škrobák a Vašek Novotný v této skladbě opět přivádějí struny svého banja k varu a ve mně probouzejí bledou závist. Ale samozřejmě také radost z pěkné muziky.
Objevil jsem i text Sweet Georgia Brown spolu s akordy, takže můžeme pilně studovat :o)
Kapitán Kid křtil nové CD
A je to. Kapitán Kid úspěšně pokřtil svoje nové CD Tempo di kůň. Zatím jsem tohle cédéčko neslyšel, byť jsem si ho na křtu mohl koupit, jenže ho mám u Kida už dlouho objednané, takže čekám každým dnem balík na poště. Ale aspoň podám těm, kteří na křest nemohli přijít, krátký report.
Kapitán Kid měl dva hosty. Prvním z nich byla folková kapela Bob a Bobci. Samozřejmě mě to nesmírně těšilo, protože jeden z Bobků, Jan Vyskočil, hrál celkem transparentně na ukulele a vlastnoručně vytvořené uke banjo. To byste snad ani nevěřili, jak se dá ukulele banjo použít ve folku, navíc v příjemném souzvuku s příčnou flétnou. Ta kapela se mi líbí, doufám, že je neurazím, když o nich napíšu, že mi přišli jako ochotníci. Pravidelně jezdím do Jiráskova Hronova na festival ochotnického divadla a už dávno vím, že v drtivé většině jsou ochotníci lepší, než profesionálové. Jejich práce je totiž baví a dělají ji s radostí a nesmírným elánem. Bob a Bobci také. Lituji, že jsem si nekoupil jejich CD, v tom zmatku s příjezdem na křest jsem nestihl navštívit bankomat, takže jsem byl rád, že jsem vyhrabal drobné na vstup.
Po Bob a Bobcích vystoupil Kapitán Kid. Potěšilo mě, že hrál samé písničky z mé první, a tedy i nejoblíbenější, desky No to se ví. Očividně to není jen má nejoblíbenější deska. Kapitán Kid se mi zdá jako velmi vitální a milý chlapík, neméně tak milá vypadá jeho rodina. Prakticky celý křest byl obsazen Kidovou rodinou a jeho kamarády, já uprostřed nich seděl sám a připadal si strašně cize a nepatřičně. Navíc, v tom shluku vlasatých a vousatých trampů kamarádů, jsem se svou holou lbí vypadal jako Fantomas na Jamaice. Jeden z nich byl plešatější, ale tomu bylo 84 let. No nic. CD Tempo di kůň bylo pokřtěno vodou z Atlantiku, což je pro kapitány příhodné.
Druhým hostem křtu desky Tempo di kůň byl Martin Škrobák z kapely Banjo Gang. A tím se opět vracím k rodině, neboť s Martinem Škrobákem nepřijel Banjo Gang, nýbrž jeho rodina. Sestra (mandolína) a švagr (kontrabas). Zda patřil k rodině i bubeník, netuším. Martin hrál nejen na tenor banjo, ale poprvé jsem ho viděl zahrát i na barytonové uke-banjo. A opět mě přepadal pocit zmaru. Jestli se za padesát let naučím jen desetinu toho, co umí on, budu spokojený. Vůbec nechápu, jak vlastně hraje. Pravačka divoce lítá přes struny nahoru a dolů, řekl bych od pohledu, že hraje backlight, ale to bych se mýlil, protože jasně slyším melodii na jednotlivé struny. Jak se na ně proboha v té rychlosti trefí? Všechny čtyři nástroje (tenor banjo, ukulele banjo, mandolína i kontrabas) měli perfektní sóla, Škrobáci mají zřejmě hudbu v krvi. Potřeboval bych od nich jenom takovou malou transfuzi. A to je asi tak všechno. Bylo to fajn. Neformální posezení s bezvadnou muzikou.
Kytary mého života
Než jsem si pořídil ukulele banjo, těšívala mě občas kytara. Španělka. Kytary mě vůbec provázely celý život. Jednak za svých mladých let hrával (a dobře) táta, jednak naši známí a kamarádi vždycky patřili víc do lesa než do města, takže hraní a zpívání s kytarou mi vyplňovalo poměrně dost času. Zatímco moji vrstevníci poslouchali Michala Davida, já ujížděl na Greenhorns, bratrech Ryvolech a na Krylovi.
Když mi bylo kolem 13 let, dostala pod stromeček ségra pěknou měkkou španělku. Tahle kytara toho zažila hodně. Dvakrát se jí na vodě odlepila kobylka, lepili jsme jí zpět spolu s rozlámanými kanoemi, přidělal jsem jí další kolík a šoupnul k vysokému éčku sedmou strunu. Byl jsem tím docela zajímavý a to mě bavilo :o) No a nakonec jsem téhle kytaře blbou náhodou totálně rozmlátil lub. Hrát se na ní stále dá, z nostalgie jí nikdo z rodiny ještě nevyhodil.
Na chmelovou brigádu už mi na klíně hrála nová kytara, také španělka. Narozdíl od té první, přírodně mořené, byla tahle agresivně vínová, tělo měla mohutnější a hlavně: Hrála tak krásně, až srdce usedalo. Tedy, tím myslím, že měla nádherný zvuk. Jenže Aleš, hlava skopová a můj spolužák, se nějak ožral, nebo co, a tuhle kytaru (mimochodem nejlepší, jakou jsem doposud držel v rukou) mi rozsedl. Možná by nebohá kytara šla ještě opravit, jenomže mě vám popadl amok, začal jsem vidět rudě, a o nebohého Aleše jsem ten zbytek rozflákal sám. Ještě, že jsem tehdy neměl banjo. Fláknout ho javorovým stáčeným věncem, tak sedím ještě dneska v kriminále.
Poslední nástroj má lepší osud, než předchozí dvě rozbité kytary. Je opět přírodní a bohužel, od doby, co mám uke banjo i hodně zaprášená. Celkem měkká a provází mě už... dvanáct let? Mám ji rád, měním ji s banjem pokaždé, když mám náladu na něco melancholického, Nohavicu nebo Plíhala nebo tak. Dneska ji otřu a začnu se o ní víc zajímat, aby na ukulele banjo, které stojí vedle ní, nežárlila.
Stopy sešlapanejch bot
Dnes křtí Kapitán Kid své nové CD Tempo di kůň. Křest proběhne od 19:30 v P-Klub Trojická na adrese Trojická 10, Praha 2, 128 00 (mapa). V klubu v Trojické už jsem jednou byl. Je to malé zařízení, nostalgicky připomínající osmdesátá léta minulého století. A mají tam dobré pivo. Velmi se na Kapitána Kida těším, nikdy jsem ho naživo neviděl. Těším se i na Tempo di kůň, bude to třetí Kidova deska, kterou mám, takže další studijní materiál. No a navíc: jako hosté budou na desce i Banjo Gang!
Jak se na banjo učíte?
Díky svému vlézavému pocitu, že na uke-banjo nic neumím, jsem vytvořil novou anketu. Kdybyste měli pocit, že v ní nějaká položka chybí, neváhejte a dejte mi, prosím, vědět do komentářů, přidám ji. V anketě lze zatrhnout více možností. Výsledek ankety mě celkem dost zajímá. Z předchozí jsem se dozvěděl pouze to, co asi každý ví: nejoblíbenější je v Čechách pětistrunné banjo. Tato nová anketa je ale jiná, ukáže, jak přistupujete k učení, což je každého osobní záležitost.
Nic neumím
Hned, jak skončila Benefice Rosti Čapka, začal jsem mít schizofrenní pocity. Ten první mě hnal domů a nutil mě se v půl druhé ráno začít učit na uke-banjo, protože jsem viděl, jak se na to dá umět, když se to umí. Druhý pocit, naprosto opačný, mě nutil uvažovat o tom, zda vůbec ještě někdy to svoje barytonové ukulele banjo vyndám z futrálu a zahraju na něj, protože jsem viděl, že takhle hrát se nikdy nedokážu sám naučit.
Učení bez učitele. Učení bez znalosti not. Učení pouhým odposlechem. Co asi mohu odposlechnout a jak dobře, když i k ladění potřebuju ladičku? Uke-banjo mám od února. Teď se chýlí ke konci květen a já pořád nic neumím. Vůbec nic. A bohužel jsem celkem perfekcionalista, takže mi to vadí...
Wild Polkas
Dnes vám pustím zelený doušek Irska. Skupina Shannon a Irish music, tenorové banjo laděné stejně jako housle, divoký rytmus a tak. Skladba se jmenuje Wild Polkas (mp3, 4,55 MB) a je z alba Poor but happy.
CD bylo nahráno v sestavě: Tereza Bartošová – vocal, whistle, bodhrán, djembe; Martin Penič – whistle, low whistle; Marek Zienert – tenor banjo, mandolin, buzouki; Michael Mergl – housle; Radovan Hulla – irish guitar, jako host Antonín Janák – bodhrán.
Skladby, které Shannon předvedli na Benefici Rosti Čapka, byly o poznání živější, než co jsem dokázal najít na CD Poor but happy. Ale to nevadí, pořád je to všechno tak nějak Irsky krásné. Nevím proč, ale Irsko mi připomíná Západní země neumírajících. Úplně vidím při poslechu irských balad mísení světel Telperionu a Laurelinu...
Banjo Gang - Padá
Ještě jednou tenorové banjo a ještě jednou skupina Banjo Gang. Abyste si dovedli představit zpívanou formu projevu, poslechněte si písničku Padá (mp3, 3,6 MB).
Na Benefici Rosti Čapka předvedli i lepší věci, alespoň se mi to tak zdálo, a sice prapodivnou rusko – kdo-ví-jakou verzi písničky Jožin z bažin. Jožin se jmenuje Vsevolod a veskrze bych řekl, že ta píseň je ptákovina. Proto se mi také líbí a chtěl bych ji mít. Stejně tak i písnička o jeskyňáři Danovi mě chytila za srdce. Tu mimochodem také nedokážu sehnat. Přeškoda. Mám sice kontakt na Martina Škrobáka, ale je mi to jaksi žinantní. Třeba se někdy víc napiju a zavolám :o)
Bugatti step
Dnes si poslechněte lahůdku hranou na tenorové banjo, Ježkův Bugatti step (mp3, 2,9 MB) který hraje brněnská skupina Banjo Gang. Ale pokud jste nebyli na Benefici Rosti Čapka a neviděli Banjo Gang při hraní, mohu vám zprostředkovat jen polovinu zážitku. Banjo Gang hraní baví. A je to vidět i slyšet. Pevně věřím, že tahle skvadra vydá co nejdřív vlastní CD, pět skladeb, které od nich mám, můj hlad neukojí. Už se těším na CD Tempo di kůň od Kapitána Kida, Banjo Gang se na některých písničkách podílejí.
Z plamenné diskuse se vyloupla ještě jedna hudební ukázka skladby bugatti step, kterou hraje Jan-Matěj Rak.
A je po Benefici
Domů jsem se dostal s pěkně otlačeným zadkem v půl druhé ráno. A velmi dobře naladěn. Benefice Rosti Čapka se opravdu vydařila. Nejen že jsem se úplně tetelil při poslechu úžasných výstupů na nástroje jako ukulele banjo, tenor banjo, mandolína, mandocello, kytara, housle a flétna, alébrž jsem se i výborně pobavil a zasmál. Rosťa Čapek se mi po tomto druhém setkání jeví jako naprostý živel, který navíc dokáže vyrobit překrásné hudební nástroje. Moderátoři večera – Marek Eben a Ondřej Havelka – nezklamali, ostatně jako vždy. Marek Eben mě nikdy nepřestane fascinovat. Jak on vám naservíruje vtip o prdění a přitom se stále chová jako gentleman a nikoho neurazí, to je úctyhodné.
Ondřej Havelka: Jak ono se tohle vlastně jmenuje?
Marek Eben: To je rezonátor.
Ondřej Havelka: Zajímavé. A já si už několik let myslím, že se tomu říká zadnice.
Marek Eben: No, zadnice je vlastně taky takový rezonátor...
Celé představení, které trvalo čtyři hodiny, jsem si psal potmě poznámky na vstupenku, abych na nic nezapomněl. Takže to vezmu jak mi hieroglify na lístku dovolí:
Banjo Gang – Já je miluju! To je tak spontánní a radostné hraní, navíc virtuosní. Dvakrát tenor banjo a kontrabas, Škoda že Martin Škrobák nezahrál i na uke-banjo. A škoda, že byli tak rychlí a nevšimli si, že všichni chtějí, aby Banjo Gang přidal. Alespoň jsem si odnesl jejich CD s pěti skladbami, které jsem slyšel už aspoň desetkrát. Obzvlášť Bugatti step, pod který se podepsal nezapomenutelný Jaroslav Ježek. Banjo Gang byla na rozjezd Benefice skvělá volba.
Vzápětí jsem byl unešen znovu. Eliška Ptáčková – říká Vám to jméno něco? Mně neříkalo, ale po včerejšku jsem si ji zařadil mezi nejoblíbenější. Ta holka zpívá jako ta nejčernější černoška, co někde ve slumu oplakává celej svět. Musím se naučit písničku Černá Jessie (Jiří Šlitr / Pavel Kopta), kterou Eliška vystřihla tak, že se nejspíš Hana Hegerová začne obávat o svůj piedestal. Mimochodem, na webu jsem slova a akordy nikde nenašel, nemáte je někdo?
Další, kdo na mne hledí z popsané vstupenky, je kapela Druhá míza Vojty Zíchy. Samotný Vojta Zícha byl Markem Ebenem označen coby nejrychlejší banjista, a zdá se mi, že právem. Už jste někdy slyšeli zahrát na banjo písničku Tři strážníci (Jaroslav Ježek, Jiří Voskovec, Jan Werich)? Je to nádherné a přijde vám, že Ježek snad ani nepsal pro klavír, ale právě pro banjo. Mimochodem, Druhá míza Vojty Zíchy má pěknou basistku, která se poměrně slušně u baskytary kroutí.
Následuje Irish music – Shannon. Boha jeho, takovou flétnu jsem nikdy v životě neslyšel! Nevyznám se, nevím, jestli ta velká byla irská flute, whistle nebo low whistle, nicméně zněla nádherně. Irsky. Samozřejmě i tenorové banjo, housle, buben bodhrán (čte se to bauron) a kytara v ladění DADGAD, které je pro keltskou hudbu příznačné (věděli jste to?). Ti kluci byli živí stejně jako jejich hudba. Bavilo je to a to zase bavilo mě.
Dalším frajerem je Radim Zenkl. Jeho mandolína mu v rukách jen zpívá. Zenkl vymyslel nový způsob hry na mandolínu: drží v ruce dvě trsátka (resp. má nasazeny dva prstýnky). Když hrál, měli jste pocit, že hrají dva nástroje současně. Úžasné. Radim Zenkl žije ve Spojených státech a vy máte jedinečnou možnost si ho poslechnout tady v Čechách. Jednak naživo, 23. 5. v kostele sv. Jana Křtitele Na prádle v Praze Na Kampě, jednak 2. 6. v pořadu Noc s Andělem, kde Zenkl vystoupí spolu s Rosťou Čapkem. Mimochodem nový způsob hry na mandolínu (dvě trsátka) se v Americe nazývá Zenkl style.
Koncert se prostě vydařil. Doufám, že jste na něm byli, mohli jste tak totiž mimo jiné slyšet skladbu, kterou pro Benefici Rosťovi Čapkovi poslal Ricky Skaggs. Mimochodem Ricky Skaggs vystoupí v Praze 27. 7. na festivalu Music In The Park v areálu Královské obory (předprodej vstupenek). Také by vás jistě nadchla písnička, kterou původně zpíval Ferenc Futurista a následně neméně komicky Ondřej Havelka. A už mě bolej prsty, takže se loučím a jdu si po jedenácté poslechnout Banjo Gang. Možná jsem se měl přecijen za Martinem Škrobákem zastavit se svým laděním ukulele banjo. Tak příště.
Benefice Rosti Čapka
Kamarádi a přátelé,
dovolte mi, abych vás pozval na Benefici Rosti Čapka:
MUZIKANTI MUZIKANTŮM
V neděli večer 13.5. od 19,30 proběhne netradiční koncert, na kterém se sejdou muzikanti z různých žánrů (jazz, dixieland, Irish music, bluegrass, country, acoustic music, world music), které spojuje to, že hrají na hudební nástroje vyrobené Rosťou Čapkem. Díky tomu uvidíme na jevišti M. Ebena a O. Havelku, kteří celým večerem provázejí.
Dále pak J. Suchého, W. Matušku, I. Mládka, E. Hrubeše, R. Zenkla – mandolína – USA, duo Alexi and Arnaud – Francie, Shannon – Irish Music, Elišku Ptáčkovou, absolventy Deylova ústavu, Banjo gang, Mandolin Quartet, Vojtu Zíchu, Honzu Mácu a další.
Výtěžek z koncertu bude věnován Konzervatoři pro zrakově postižené (Deylův ústav).
Vstupenky si můžete objednat a zakoupit v pokladně divadla ABC – Vodičkova ulice, Praha 1.
Premiéra na uke banjo
Čarodějnice jsou za námi a s nimi i moje premiéra před známým i neznámým publikem. Premiéru jsem neměl jen já, se mnou samozřejmě i moje uke-banjo. Když jsem se dostavil na zahrádku s futrálem přes rameno, již tak dost podroušená společnost vypukla v jásot: "Kytara! Přinesl kytaru!" Ale spletli se, protože kytara by se do futrálu na ukulele banjo vešla jedině za předpokladu, že by byla skládací. A to není.
Vybalil jsem banjo do nepřátelského chladu a neméně nepřátelské vlhkosti a očekával změny v tenzi. "Tý jo," šeptalo se kolem mne, "von má banjo!" Víte, dělalo mi to fakt dobře :o) Uchopil jsem trsátko a někdo vypnul rádio. Zřejmě netušili, že přichází první fáze, řekl bych rituál. Ladění. Po ladění nastalo dolaďování a spolustolovníci začali být nedočkaví jako děti u štědrovečerní večeře. Oni totiž netušili, že mám uke-banjo teprve dva měsíce, takže produkce bude podle toho vypadat. Ale což, jejich rozlišovací schopnost byla již stejně otupělá požitým alkoholem, což jsem si uvědomil a odložil ladičku.
A nasadil jsem hned jednu ze dvou bomb, prastarou písničku Marta. A zrovna, když jsem se dostal k poslední sloce...
"Hele, kolik tě ten prcek stál?"
Otočil jsem se k tazateli a plynule spustil třetí sloku: "Zeptejte se Marty..." A byl jsem definitivně jejich. Martu jsem za večer zopakoval ještě několikrát, ladit ani dolaďovat jsem v té noční zimě kupodivu téměř nemusel. Pilo se, zpívalo, dobře nám bylo. Zlatý banjo.